1945: Léto běsů
Posted On
Moderní historie je prostě láska. A dějiny každodennosti obzvlášť. Knížka Miloše Doležala slibovala v podstatě obojí, tomu se zkrátka nedalo odolat. Začátek čtení ale provázel strach. Co to je dokumentární povídka? Nebude to jen další brak, co si “mastí kapsy” na vcelku populárním tématu druhé světové? Bude se to vůbec dát číst? Zvědavost byla silnější, a tak knížka přistála na mém seznamu a následně na pultu výpůjček v knihovně.
O autorovi
Autorem knihy je Miloš Doležal, rodák z Háje u Ledče nad Sázavou, který působí jako redaktor Českého rozhlasu 3-Vltava, věnuje se psaní básní a fejetonů. Spolupracuje třeba i s takovými velikány jakými jsou Respekt nebo Host. Kniha 1945: Léto běsů není jeho prvotinou, na kontě toho má už víc.
O knize
Kniha obsahuje dokumentární povídky z jara, léta a podzimu roku 1945. A co že to ta dokumentární povídka je? Já to chápu jako text, při jehož psaní autor čerpá ze skutečných událostí, historických pramenů atd. a podává ho lehce beletristicky, snaží se čtenáře vtáhnout “do děje”. Zkrátka takový stroj času na papíře bych řekla, historické události popsané stravitelnou formou.
Tohle jsem pro vás vykousla z anotace, protože to knížku hezky vystihuje a já bych to tak pěkně neřekla: Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání.
Můj názor
Jak už jsem naznačila v úvodní části, na knížku jsem se těšila, ale zároveň jsem z ní měla respekt. Vlastně jsem si říkala, že to buď bude totální bomba a chytne mě to, nebo skončí nedočtená. No a vzhledem k tomu, že právě čtete tuhle recenzi, první varianta je správná.
Ačkoliv láska na první pohled to tak úplně nebyla. První příběh Václava Černého byl sice zajímavý, ale na zadek jsem si z něj nesedla (jo, vím, že o tohle tak úplně nešlo, ale čtenář se holt musí nadchnout pro věc). Dostal mě až příběh doktora Kelina, totálně jsem hltala příběh rodiny Šámalových, u tragédie v Kobylím dole mi docházel dech a “velbloudí výprava” už byla vlastně jen pomyslnou třešničkou na dortu. Celou symfonii završil ještě seznam pramenů a literatury na konci knížky.
Závěrem
Takže jo, hlad po dějinách “malých lidí” se mi podařilo zahnat. Seznámila jsem se s řadou zajímavých a především reálných příběhů z roku 1945 a vůbec mě to nebolelo (jen teda na duši) a ani trochu jsem se u toho nenudila. Bylo mi jasný, že za celou knížkou musí být spousta práce. Práce, která byla určitě nesmírně zajímavá a poučná, ale taky náročná, zdlouhavá.
A za to autora nesmírně obdivuju. Cítím se obohacená, aniž bych bůhví jak dřela. Text byl dobře napsaný, stravitelný, nenudil a ani zbytečně nepřetěžoval. Vše bylo doplněné řadou fotografií k tématu, které mě ještě víc vtáhli do událostí. A jo, hned po dočtení jsem začala sondovat další autorovy knížky. Protože přesně takovýhle knížky chci číst. Díky, užila jsem si to ❤️
Jednoznačně 5 z 5!
