Covidová svatba: Jak se vzít a nezbláznit se

Posted On 10. 3. 2021

Tenhle článek vzniká z nějakýho mýho vnitřního pnutí. Chci si sem na blog uložit vzpomínku na okamžik, který je v životě jedinečný a zpravidla se neopakuje. Pořád čtu na internetech o tom, jak se svatby ruší, jak se opakovaně odkládají, jak se kvůli nim lidi hádají a rozchází. My nic nerušíme. My nic nepřesouváme. Vlastně se ani nehádáme, prostě se jen snažíme postavit se k situaci čelem.

Za rok touhle dobou

Plánovat, že “za rok touhle dobou” to bude dobrý bylo od nás fakt dost naivní, ale nemohli jsme tušit, jak se celá epidemie bude vyvíjet. Vlastně, nebýt mého zahraničního pobytu, vzali bychom se třeba i o něco dřív. Kdoví. Každopádně jsme se shodli na tom, že příští rok to už bude dobrý a i když se nevezmeme do roka a do dne pořád lepší, než riskovat rušení a přesouvání termínu.

Velkolepé plány

Začali jsme vcelku odvážně plánovat, promysleli jsme si celkem dost detailů dopředu a dost podstatných věcí jsme dopředu i naplánovali. Ještě během mého pobytu v Rusku jsme vybírali místo obřadu a svatební hostiny, pošilhávala jsem po šatech i po prstýnkách. A vlastně úplně zbytečně. Teď to tak leda můžu zmuchlat a hodit do koše. Svatba pro 70 lidí se konat nebude, to je už myslím celkem jasný a pořád nás to mrzí. Oba jsme si přáli pozvat celou rodinu a alespoň tímhle jedním dnem jí poděkovat za celoživotní podporu a zázemí. No nic.

Zpátky na zem

Zhruba v lednu jsem se přinutila sundat si z nosu růžové brýle a podívat se na celou situaci trochu víc realisticky. Tradiční svatba to prostě nebude a nic s tím nenadělám, čert to vem. Začala jsem zařizovat zdravým rozumem, na úkor všech svých snů a přání, ale co už.

Oznámení

Ještě před tím, než šlo všechno do háje, jsme se rozhodli, že si svatební oznámení prostě uděláme sami. Objednali jsme si na to takový hezký obálky s tím, že oznámení vytvoříme a vytiskneme sami. Nakonec se to ukázalo jako vcelku moudré řešení. Kdybychom museli svatbu rušit, nevyhodíme zbytečně peníze za stovku oznámení, pozvánek a dalších tiskovin se zrušeným termínem.

Mimochodem, nakonec jsme zjistili, že obálky, které jsme objednali ze zahraničí se prodávají i v Česku. Za výsledný produkt i s vytištěným oznámením ale zaplatíte mnohonásobně vyšší částku. Samotné oznámení jsem tvořila v Canvě, ta nabízí dost zajímavých možností i těm uživatelům, kteří mají jen ten základní účet zdarma.

Šaty

Původně jsem si chtěla svatební šaty nechat ušít na míru. Když se ale zavřely všechny salony, zmocnil se mě pocit, že se mi začíná rozpadat i tenhle plán. No nic. Šaty jsem si nakonec pořídila přes Vinted. Měla jsem štěstí, natrefila jsem na skvělou prodávající, která mi je dokonce před odesláním zanesla do čistírny. Ještě větší štěstí bylo, že mi padly a nebyla třeba žádná další úprava. Celkem se mi ulevilo. Za 5 000,- podařenej kauf řekla bych (dostala jsem slevu 1 000,-, čistírna byla zdarma).

Ve chvíli, kdy jsem měla šaty, ze mě nervozita trochu opadla, přeci jen obřad byl domluvený, místo hostiny taky, šaty doma ve skříni…. Nemusela jsem se stresovat s tím, že mi nikdo nestihne ušít ty “moje vysněný” na míru nebo že na mě v salonu zbydou jenom samý hnusy.

Kytice

Vlastně jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych si pořídila umělou svatební kytici. Jenže. Strašně jsem si přála svatbu plnou magnolií, což byl trochu problém. Když jsem vznesla dotaz v květinářství, prodavačka vždycky jen zvedla obočí a zeptala se: “Jako celej ten keř?” Takže jsem tak nějak tušila, že tudy cesta nevede.

Nakonec nabralo všechno hrozně rychlý spád. Narazila jsem na tenhle boží účet, prodiskutovala to doma a nakonec jsme došli k tomu, že umělá kytice bude prostě další z “preventivních opatření” pro případ, že by fotograf před svatbou onemocněl a museli bychom se fotit až po svatbě (šaty mám přece svoje), pro případ, že bychom svatbu museli rušit nebo pro případ, že bychom prostě onemocněli my. Kytice by nám tak v pohodě přežily do dalšího termínu svatby či focení.

Prstýnky

Jednou z důležitých položek na našem seznamu byly samozřejmě i snubní prstýnky. Nojo, jenže kde chcete shánět snubní prstýnky, když jsou všechna zlatnictví zavřená? Jasně, na e-shopu. Když jsem ale viděla většinu e-shopů se šperky, chtělo se mi brečet. Jen málokterý obsahoval fotografie prstenů přímo na ruce. Některé tyto fotky obsahovaly a právě díky nim jsem si uvědomila, jak je důležité vybraný produkt minimálně na té cizí ruce vidět. Díky takovým fotkám jsem totiž spoustu prstýnků eliminovala.

Nakonec jsme si domluvili i přes všechny zákazy schůzku v jednom zlatnictví, vím, nesmí se to a bylo to od nás sobecký, ale kruci, to si máme na prst navlíknout před oltářem gumičku a jakože dobrý?! Schůzka se kvůli novým opatřením stejně neuskutečnila, jen tak pro pořádek, aby bylo jasno.

Takže jsme se nakonec domluvili na tom, že na prstýnky kašleme. Objednali jsme si provizorní obyčejný kroužky s tím, že si ty pořádný snubáky vybereme až na svatební cestě. Obepsali jsme několik zlatnictví, upřímně jsme se podivili nad tím, jak se jejich cenové nabídky liší (rozdíl dělat třeba 4 až 5 000) a vybrali si ty nejlevnější, které prostě na svatbě jen splní svůj účel.

Tenhle článek jsem si tu chtěla uložit jako vzpomínku na plánování, no, spíš neplánování a vyloženou improvizaci, naší svatby. Doufám, že třeba inspiruje další páry v tom, aby se nevzdali a za svůj termín prostě zabojovali. Vím, že je to na prd, ale ani povedená svatba podle plánu přeci není zárukou šťastného manželství. Ať se to všechno s**e (lepší slovo mě nenapadá) sebevíc, nenechte si to zkazit. O to hezčí manželství vás určitě bude čekat!