Knihomolův koutek

Honzlová

honzlova Posted On
Posted By Zrzi

Honzlová mě zaujala už kdysi na gymnáziu. Matně si vybavuji, že nám ji některá z našich češtinářek vřele doporučovala. Jenže takových knih bylo víc. Sice jsem si vždycky říkala, že je jednou určitě přečtu, ale jen na hrstku z nich jsem si nakonec našla čas. No a tento týden došlo konečně i na Honzlovou...

O autorce

Tak schválně, moji milí čtenáři, říká Vám něco jméno Zdena Salivarová? Ne? A co takhle Zdena Škvorecká? Minimálně polovině z Vás už nejspíš svítá. Ano. Honzlovou napsala manželka slavného českého spisovatele Josefa Škvoreckého. Toho už si ze školy doufám pamatujete 😉 Společně emigrovali v minulém století do Kanady, založili tam  exilové nakladatelství Sixty-Eight-Publishers a v něm vydávali u nás přísně zakázaná díla. Do Česka se ale už natrvalo nevrátili. Škoda, besedu s paní Škvoreckou bych si rozhodně nenechala ujít! Natož nějaké to její autorské čtení.

O knize

Román začala psát Zdena Salivarová už v Praze a dokončila ho po emigraci do Toronta. Navzdory tomu ale v tehdejším Československu nasbírala dostatek zkušeností a zážitků, které do příběhu vtiskla. Asi Vás příliš nepřekvapí tvrzení, že Honzlová má částečně autobiografické rysy, to knize ale jedině prospívá. Však co jiného dodá knize “šťávu”, než pestrá škála vlastních zážitků?

Jana Honzlová je prostořeká mladá dáma, které to většinou rychleji mluví než myslí. Dle tehdejších měřítek nepochází zrovna z povedené rodiny, otec utekl do Ameriky, bratr je ve vězení…. To na nebohou Janu zrovna dobrý kádrový stín nevrhá. Asi nemusím dodávat, že ve straně taky není. A okolí jí to dává patřičně najevo. Především její kolegové ze souboru písní a tanců Sedmikrása. Ti odjíždí vystupovat do zahraničí a Janu nakonec nechávají doma. Snad kdyby Honzlová přeci jen odjela společně s nimi, nemuselo by dojít k řadě nešťastných událostí, které nebohou hrdinku dostávají prakticky na samé dno. Kdoví….

Můj názor

Nechápu, jak jsem mohla žít celých 26 (skoro 27) let, aniž bych Honzlovou četla! Tak neskutečně silná knížka to je… Vlastně, přemýšlím nad tím, jestli jsem kdy něco tak dobrého četla. Po dočtení jsem byla nejprve neuvěřitelně dojatá a naštvaná na celý svět (ačkoliv jsem se většinu četby skvěle bavila!). Když emoce postupně dozněly, začínaly mi před očima vyvstávat i obrysy toho, co Zdena Salivarová chtěla na příkladu mistrně vykreslených postav ukázat. A bylo mi z toho znovu úzko.

Totálně mě dostala postava paní Pelikánové. Přesně na jejím příkladu si člověk nejlépe uvědomí, že u moci dle komunistů sice měla být dělnická třída, ale ve skutečnosti tomu bylo jinak. Paní Pelikánová žila prací, práce pro ni byla vším a dělala ji skutečně dobře, navzdory tomu zůstávala na okraji společnosti a “těm nahoře” nestála ani za půl slova. A jak pracovali oni? Škoda mluvit. Kudla se mi při čtení otvírala v kapse.

Tím ale nechci říct, že hlavní postava byla vykreslená špatně, ba naopak. S příběhem paní Pelikánové na pozadí dostávala Jana ještě větší šťávu. Ve své mladické nerozvážnosti začala za uklízečku v podstatě bojovat, což v době minulého režimu nebylo zrovna dvakrát bezpečné. Ačkoliv byla Honzlová v očích režimu nebezpečným živlem, čtenář si plně uvědomoval jak lidsky smýšlející doopravdy je. A jak se jí doba odvděčila? Tím, že jí vzala všechno. Nakonec i víru v lidi.

Právě to je podle mě asi nejsilnějším motivem celé knihy. Víra v člověka, důvěra. Bezmoc. Život v permanentním stresu z toho, že někde omylem řeknu něco, co nemám a potrestají mě za to. Komu můžu věřit? A můžu věřit vlastně vůbec někomu? Obrátí to proti mně? Nebo si to nechá pro sebe…

Na konci knihy celá tahle otázka důvěry neskutečný způsobem graduje. Co byste udělali Vy, kdyby Vám někdo donesl všechno potřebné pro emigraci? Jasně, asi řeknete, že byste neváhali. Jenže v minulém století přesně takhle vypadala past. A falešný motiv pro zadržení.

Co se týče jazykové stránky, zpočátku mi autorčin styl moc nevoněl. Doslova mi rval oči. Až zoufale mi v textu chyběly délky. Nakonec jsem si ale zvykla a musela jsem uznat, že právě takový styl dodal textu ještě větší autenticitu.

Můj názor

Knihu si řadím na čestné místo vedle svého oblíbence Hrdého Budžese a hned po návratu do ČR si pro ni poběžím. A taky budu shánět další kousky od paní Salivarové, dřív, než i ostatní pochopí jak geniální vlastně je a všechny mi vykoupí! 😀 A Vám doporučuji, abyste si alespoň tu Honzlovou přečetli. Je to fakt skvost, dost pochybuju o tom, že v novinkách něco takového najdete. Bohužel.

Za mě milion z 5!

Related Post

leave a Comment