Knihovnice z Troublesome Creeku

Posted On 27. 1. 2023

Novinka minulého roku, která mě zaujala svou anotací a taky slovem “knihovnice” v názvu. Obecně mám pocit, že mě coby knihomola a knihomila lákají knihy, které mají v názvech slovo spojené s knihami, zároveň o nich ale vždycky trochu pochybuju a mám strach, že narazím. Asi proto jsem s četbou Knihovnice z Troublesome Creeku tak otálela. Čekala jsem, až ji na Databázi knih ohodnotí jiní čtenáři a až bude její četba “bezpečná”. Ačkoliv recenze a hodnocení ostatních čtenářů se ne vždy trefí…

O autorce

Kim Michele Richardson je americká autorka několika knih, českého překladu se zatím dočkala ale jen jediná, a to právě Knihovnice z Troublesome Creeku. Autorka zasazuje děj svých knih do Kentucky, právě tady je totiž doma, ráda v příbězích čerpá z osobních zkušeností a zároveň se tím o svém okolí dozvídá další informace.

O knížce

V příběhu dle mého hrají hlavní roli tři klíčová témata. Tím prvním jsou modří lidé z Kentucky, ke kterým patří hlavní hrdinka knihy Cussy Mary. Na ni navazuje druhé a neméně důležité téma zabývající se tím, jak se vlastně “barevným” v Kentucky v období velké hospodářské krize žije. Asi tušíte, že to nebude žádná sláva. A ano, i Cussy Mary je brána jako “barevná”, z hlediska společnosti je na stejné úrovni jako černoši, byť je její barva v podstatě známkou nemoci. V některých ohledech by se dalo tvrdit, že se k ní společnost chová snad ještě hůř než k černochům. Jako třetí linku pak vnímám samotný život v Kentucky, s ním souvisí pojízdné knihovny a knihovnice, které s nimi objíždějí “domy na konce světa” a přináší světlo tam, kde vládne naprostá tma, hlad a beznaděj.

Můj názor

OK, přiznávám, že první stránky mě úplně nedostaly. Dokonce jsem uvažovala nad tím, že knížku odložím. Autorčin styl mi na prvních stránkách přišel hrozně těžkopádný, věty takové zvláštní… No prostě se mi to špatně četlo. Dost možná to bylo způsobené i tím, že se toho na začátku zas tak moc neděje. Ale nenechte se odradit prvními stránkami.

Jakmile jsem zdolala počáteční krizi a četla dál, začala jsem příběhu přicházet na chuť. Nejdřív mě zaujalo samozřejmě to, že hrdinka patří k modrým lidem a odskočila jsem si na chvíli na Google. O modrých lidech jsem nikdy před tím neslyšela, tak jsem měla potřebu dohledat si další informace.

Vzápětí autorka do příběhu zapojila téma “ženských práv”, otec chtěl Cussy Mary provdat, aby jí tím zajistil nádhernou budoucnost. Jak to dopadlo se dozvíte v knížce. Ale asi už trochu tušíte…

Práce knihovnice pro pojízdné knihovny bylo další zajímavé téma, které mě dostalo, tím myslím hlavně příběhy lidí s touto prací spojené, těch lidí, kteří v odlehlých oblastech, hladový, otrhaní a často na pokraji smrti, čekali na knihovníci a knihy, které jim doveze. To se mnou dost zamávalo teda. A jo, fakt to existovalo.

Co mi ale fakt zkazilo dojem z četby (kromě úvodních stránek) byla ta milostná linka, která byla až moc růžová, až moc průhledná a z jinak fakt zajímavý knížky udělala takovej ten titul s nápisem “pro ženy”. Nebyly tam sice žádný nechutný kopulační detaily, ale bylo to jak argentinská telenovela. Chybělo už jen zatoulané chlupaté koťátko.

Závěrem

Nedávno jsem na Instagramu zveřejnila příspěvek, ve kterém se snažím shrnout, jak čtenář vlastně pozná dobrou knihu. Kdybych měla tenhle pokud aplikovat na Knihovníci, dopadlo by to asi takhle:

1. Příběh obsahoval něco nového a budu si ho díky tomu dobře pamatovat. Když někdo vysloví název knížky, vybaví se mi modří lidé, utlačování “barevných”, práce pojízdných knihoven a smutek z toho, že ne všichni měli v té době přístup ke knihám.
2. Při čtení jsem se musela několikrát zamyslet nad tím, co v textu zaznělo. Zamýšlela jsem se nad právy žen, nad krutým osudem mnoha dětí s Kentucky… Příběh ve mně vzbudil potřebu pátrat po dalších informacích.
3. Určitě po dočtení cítím potřebu o knize s někým mluvit a sdílet své dojmy.
4. Do další knížky bych klidně šla. Zanechaný dojem není natolik silný, abych dlouho vstřebávala.
5. A ačkoliv mě knížka bavila, nevrátila bych se k ní, a to kvůli jistým částem příběhu, které uvádím v předchozí části.

Takže za mě takový lepší 4 z 5 bych řekla.