Knihomolův koutek

Krysy z Ravensbrücku

Posted On
Publikovala Zrzi

Další knihou, která mi přistála na stole byla tahle novinka minulého roku. Moc jsem si od ní neslibovala, na první pohled působila béčkově, ale nechtěla jsem dávat na první dojem, koneckonců, třeba u knihy Dlouhý let domů se mi to vyplatilo. Byly ale Krysy stejná výhra v loterii? Pojďme se na to podívat!

O autorce

O britské spisovatelce Anně Ellory se toho na českém internetu moc nedočtete, jedná se totiž o začínající autorku, která má na kontě teprve dvě knihy, z toho jednu přeloženou do češtiny. Na svých internetových stránkách ale uvádí, že je na cestě i kniha třetí. Kromě češtiny byly Krysy přeloženy ještě do dalších třinácti světových jazyků, což určitě stojí za zmínku. Před odchodem na “mateřskou” Anna pracovala jako zdravotní sestra, s psaním knih začala až na “mateřské”.

O knize

Krysy z Ravensbrücku mají celkem příjemný rozsah (347 stran) a nijak zvlášť náročný jazyk. Zavádí nás do Německa roku 1989 a okrajově zmiňují pád Berlínské zdi, který představuje jakési pozadí všem dalším událostem, ke kterým v příběhu dochází a dost možná by se dalo říct, že má v příběhu symbolickou funkci. Hlavní postavou příběhu je mladá žena Miriam, která se stará o umírajícího otce. To působí možná trochu tuctově, ale jen do té doby, než otec začne volat ženu jménem Frieda. Háček je ale v tom, že Miriam žádnou Friedu nezná, což je krajně podezřelé. Prakticky v posledních okamžicích otcova života přichází na to, že ho vůbec neznala a snaží se to napravit. Trochu jí v tom ale brání její vlastní osud, který není o nic méně komplikovaný než příběh jejího vlastního otce a neznámé Friedy.

Můj názor

Nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná, to asi ne. Jen mi přišlo, že se autorka snažila příběhem za každou cenu šokovat a získat maximální pozornost čtenáře. Všeho moc ale někdy fakt škodí. No jen si to představte:

  1. otec, který si prošel koncentračním táborem
  2. nevěra mezi rodiči hlavní hrdinky
  3. hrdinka jako oběť domácího násilí
  4. hrdinka zjišťuje pravdu o svém narození (tady nechci spoilovat, ale po přečtení pochopíte)

Na jednu knížku je toho fakt trochu moc, osobně dávám přednost propracovanějším příběhům, které klidně zůstávají jen u jednoho nebo dvou stěžejních témat.

Kromě jakési “přeplácanosti” mi vadila i samotná struktura knihy. Kapitoly byly různě dlouhé, některé měly třeba jen stránku, jiné klidně deset. V kapitolách se navíc často dost nepřehledně prolínala minulost s přítomností, takže jsem jako čtenář bývala zmatená a v příběhu jsem se čas od času špatně orientovala. Kromě toho byly do kapitol vkládány dopisy vyznačené kurzívou, což tomu guláši dávalo korunu.

Nejlepší části knihy byly ale právě tyto dopisy. Za mě byly jazykově nejzdařilejší a mnohem živější a věrohodnější než zbytek příběhu.

Závěrem

Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych knížku doporučila dalším čtenářům. Možná těm, kteří rádi vyhledávají příběhy doslova přetékající “drámem” a potřebují přemíru impulzů, díky kterým se jim daří knihy dočíst. Jinak asi ne. Vím, že čtenářské seznamy bývají nabyté, takže bychom neměli zbytečně plýtvat drahocenným časem. Pokud se ale rozhodnete Krysy přečíst, dejte vědět, jaký na vás udělali dojem!

Krysám ale dávám 3 z 5, zas taková hrůza to nebyla.

Související články

Komentáře