Losos v kaluži
Posted On
Něco od Markéty Lukáškové jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho. Vzpomínám si, jaký ohlas měl Losos v kaluži těsně po svém vydání, bylo ho všude plno a autorka vypadala tak sympaticky, zhruba tehdy jsem si řekla, že je to knížka, kterou si prostě musím dát na seznam. Vzhledem k tomu, že je můj seznam nekonečný, dostala jsem se k ní až nyní. A zrovna se mi docela hodila do krámu!
O autorce
Markéta Lukášková je mladá česká autorka, které se podařilo vydat již několik knih. Pochází z Českých Budějovic, působila jako redaktorka některých známých českých časopisů a právě podle knihy Losos v kaluži napsala scénář, který čeká na filmové zpracování. (Nejen) skrze své knihy se snaží šířit osvětu o vnímání psychických problémů. Kromě toho si ji můžete poslechnout v podcastu Příběh, který se opravdu stal.
Anotace
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!
Recenze
K věcem, které mě na knize zaujaly a které rozhodně hodnotím kladně, patří rozsah, délka kapitol a jazyk. Kniha to není nijak zvlášť dlouhá, tím pádem je lehká, skladná a určitě se vejde do tašky třeba někam k vodě, na léto značka ideál. Krátké kapitoly jsou zas bezva pro čtenáře, kteří na čtení nemají moc času, třeba pro maminky na mateřské, hahaha.
Jazyk autorky je svěží, vtipný, k cynické Báře skvěle pasuje. O něco hůř jsem to vnímala u babičky, tam se sice autorka snažila naladit na “jinou strunu”, ale za mě jí to moc nešlo. Právě Bára a babička Milada jsou hlavní postavy knihy, zároveň dvě vypravěčky.
S Bárou jsem v podstatě neměla problém, její část mi přišla zajímavá, dobře a chytlavě napsaná, pobavila. S babičkou to bylo za mě horší, autorka se sice snažila vyladit jazyk a působit trochu “babičkovsky “, dle mého jí to ale moc dobře nešlo.
!Pozor, možné spoilery!
Kladně hodnotím i neotřelou představu pekla a nebe, ovšem soulož babičky Miládky mohla klidně chybět, moc mi do příběhu nesedla, ačkoliv asi chápu autorčin záměr.
Některé věci mi přišly lehce nedotažené, třeba moc nechápu, jak mohl Václav prodávat byt, který nebyl jeho. Kde od něj vzal klíče? Dost okatá byla i postava Petra (myslím), souseda, který se nápadně motá kolem Báry. Taky se mi asi moc nepodařilo chytit pointu celého příběhu.
Závěrem
Abych to teda nějak uzavřela. Jako seznámení s autorkou dobrý. Knížka jako taková pobavila, občas vedla k lehkému zamyšlení, nebylo to ale nic, z čeho bych týdny nespala. Markéta Lukášková má rozhodně svůj osobitý styl, který ji od ostatních českých autorek příjemně odlišuje. Rozhodně je znát, že se jedná o prvotinu, pár věcích zůstává dle mého lehce nedotažených. Asi se nebudu bránit dalším autorčiným knížkám, zajímá mě totiž, jestli u autorky došlo k nějakému vývoji, nebo jestli ustrnula v začátečnickém módu. Byla by to škoda, jiskru ta ženská určitě má!
Za mě 3 z 5!
