Polča

Posted On 8. 1. 2023

Na Polču jsem nejspíš narazila v nějaké čtenářské skupině a na základě něčí chvály si ji přidala na seznam. A setkání to bylo teda zajímavý, z nizozemský literatury to byla určitě první knížka, která mi přistála v ruce. Ačkoliv, místy jsem měla pocit, že toho v ní moc nizozemského nebylo…

O autorovi

Tady se asi hodí přiznat, že mě docela překvapilo, že autorem knihy je muž. Přeci jen, vypravěčkou příběhu je malá holka jménem Polča a nedovedla jsem si představit, že by se tímhle způsobem rozhodl nahlížet na svět chlap. Jo a ke všemu chlap narozený v roce 1942, nic ve zlým Guusi Kuijere. Vzhledem k jeho roku narození mě už o něco míň překvapuje, že stihl vydat něco kolem třiceti knih. O něco překvapivější je pak fakt, že se podle Databáze knih českého překladu dočkaly jen dvě. A jednou z těch dvou je právě Polča.

O knize

Asi nikoho nepřekvapí informace, že hlavní hrdinkou knihy je relativně malá (pokud mi paměť slouží tak desetiletá) holka jménem Polča. Polča má kluka, jmenuje se Mimún, ale jeho víra a kultura jim téměř znemožňují být spolu. Polčin otec se toulá ulicemi a místo něj je tu najednou matčin nový přítel. A dokonce se chtějí vzít! Je těžké zůstat šťastná, když se tolik věcí nedaří, ale Polča to nevzdává. Pomáhají jí v tom víkendy na statku u babičky a dědy, kam si Polča jezdí odpočinout.

Můj názor

Bylo to jedním slovem osvěžující. Na předvánoční četbu jsem si nemohla vybrat líp. Vrátila jsem se do svých dětských let, tedy do doby, kdy mi bylo taky deset, a nahlížela na svět očima Polči. A šlo to. Navzdory tomu, že je autor chlap, dovede dle mého hezky vidět život očima malé holky. Což je asi maličko děsivý, ale nebudeme se v tom rýpat.

Takže jo, oceňuji především styl autora a způsob vyprávění. Líbila se mi i vážná témata, která se v knize velmi nenápadně objevují, třeba téma smrti milovaného člena rodiny, první lásky, rozvedených rodičů…Při čtení jsem si znovu uvědomila, jak moc křehká psychika dospívajícího jedince je. Jak moc takový jedinec touží po lásce, uznání, pozornosti… A jak moc miluje své rodiče s veškerými jejich nedostatky. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč Polča pořád tak podporuje svého otce, který evidentně fetuje a nehodlá se polepšit.

Trochu mě překvapilo, že v Polčině třídě jsou především cizinci, i chlapec, do kterého je Polča zamilovaná, Mimún, je myslím původně z Arménie. Kamarádka, se kterou se seznámí je zas pro změnu z Mexika. Zajímalo by mě, co zrovna k takovému výběru postav a prostředí autora vedlo. Jestli je to třeba něco, co je v Nizozemsku běžné. Kdoví. Jestli to víte vy, dejte vědět.

Závěrem

Knížku bych doporučila těm, kteří si chtějí přečíst něco nenáročného a zároveň ne úplně blbého. Polča je za mě trochu jiný svět, který člověka pohladí po duši, potěší a připomene mu, jak bezelstné a čisté ty dětské duše jsou. Knížku jsem na zkoušku dala své čtrnáctileté sestřence a moc se jí líbila, takže bych ji určitě zkusila přehodit i holkám podobné věkové kategorie.

Hodnotím někde mezi 3 a 4 body z 5.