Prostě na mě zapomněli
Posted On
Upřímně ani nevím, jak jsem se k téhle knížce dostala. Ráda bych řekla, že se o ní někde živě diskutovalo nebo že na mě mrkla někde z regálu knihkupectví, ale bohužel. Byla to prostě náhoda a já jsem za tu náhodu nesmírně ráda. A proč? To se dozvíte v dnešním pokusu o recenzi.
O autorovi
Přiznávám, jméno Jiří Holub jsem nikdy neslyšela, ačkoliv je to jméno, které rozhodně zvuk má. Skrývá se za ním sympaťák ve věku mých rodičů, který část svého života věnoval českým hradům a zámkům coby kastelán. Magisterské studium pak věnoval tvůrčímu psaní a již v průběhu studia začal publikovat ve sbírkách pro děti. Po dokončení studia pokračuje jako kastelán a můžete ho potkat na státním zámku Hrubý Rohozec, což mě osobně teda nesmírně láká… Spisovatel, který provází zámkem. Něco jako ráj na zemi prostě. V zimě zase jezdí jako průvodce cestovní kanceláře do Latinské Ameriky, Afriky a dalších destinací.
O knize
Kniha Prostě na mě zapomněli vyšla už v roce 2015 a hanba mně, že jsem se o ní dozvěděla až teď, ale fakt se o ní nikde nemluvilo a nikde nebyla k vidění. S rozsahem 135 stran je to v podstatě taková sympatická jednohubka, která zavede čtenáře na konec druhé světové války. Hlavní postavou knihy je malá Klárka, která se společně se svými rodiči a psem Swingem stěhuje do pohraničí, do domu po odsunutých Němcích, protože tatínkovi nabídli pracovní místo, které se zkrátka neodmítá. Jak ale odsun v okolí Wolfgangu probíhal? A byli odsunuti skutečně všichni Němci? Zvykne si mladá rodina na naprosto odlišný životní styl? No, až se jednomu zdá, že to na pouhých 135 nemůže zjistit.
Můj názor
Za mě skvělý objev letošního léta. Přitom příběh je to poměrně jednoduchý, nijak zvlášť hluboký ani komplikovaný. Dalo by se říci, že i místy velmi předvídatelný. Nejcennější je na něm nejspíš to, že se zabývá odsunem Němců a koncem války v českém pohraničí, což je téma doposud nevyčerpané. I jazyk příběhu je velmi jednoduchý, nijak zvlášť propracovaný, pravděpodobně proto, že jím promlouvá právě malá Klára. Kniha je tím dle mého stravitelná i pro starší dětské čtenáře.
Závěrem
Mám ráda knihy, které rozšiřují obzory a tohle je jednoznačně jedna z nich. Pokud se chcete dozvědět víc o poválečné atmosféře v pohraničí, pokud chcete vědět, co se stalo s Němci, kteří u nás na konci války zůstali nebo pokud prostě chcete jen něco zajímavého, co přelouskáte raz dva, rozhodně nebudete litovat. Není to sice žádná “vysoká literatura” psaná vytříbeným jazykem, ale něco do sebe rozhodně má.
Za mě 4 z 5!
