Snoubenky smrti
Posted On
Tahle novinka byla jasná volba. Na anotaci slibující temnou detektivku z předvečera druhé světové války se přeci nedá říct ne. Autor se mi trefil do noty, na podobně laděné příběhy letím jako vosa na bonbon. To ale nemění nic na tom, že musí být taky dobře napsané, abych knihu zavírala s pocitem spokojenosti a naplnění. Tak schválně, jestli se dílo vydařilo ve všech směrech.
O autorovi
Jean Christophe Grangé je francouzský autor, který je poměrně silně spjatý s filmovým průmyslem. Významná část jeho knih se totiž dočkala zfilmování a sám autor své knihy přetvářel na scénáře. Asi nejznámější je jeho kniha Purpurové řeky, neméně slavný je i stejnojmenný film (nečetla jsem, neviděl jsem, takže nemůžu doporučit). I další autorovy knihy byly zfilmovány a ve filmech nehrál nikdo menší než Jean Reno nebo Gerard Depardieu. V současné době probíhají přípravy na natáčení filmu Pierrův koncil (Le Concile de Pierre), který bude adaptací jeho dalšího románu.
O knize
Na úvod jsem prozradila, že anotace slibuje temnou detektivku z předvečera druhé světové války. Pojďme tuhle úvodní frázi tedy trochu rozvinout. Hlavními hrdiny knihy jsou gestapák psychoanalytik se zálibou ve vydírání a psychiatrička s aristokratickým původem. Na první pohled dost zajímavý trojlístek, který si člověk sotva dovede představit coby přátele (už jenom to, že by se člověk přátelil s gestapákem…no nic). Dohromady je svede série vražd manželek nacistických pohlavárů. Pátráním po vrahovi je pověřen pouze gestapák, záhy ale zjišťuje, že na násilníka sám nestačí a do týmu přibírá zbylé dva hrdiny. A dělá dobře, protože pátrání po vrahovi na prahu druhé světové války není v skutku žádný med… Samotný motiv je daleko komplikovanější než se na první pohled zdá a vraha není lehké odhalit…
Můj názor
Dlouho se mi nestalo, že bych četla knížku, ve které mi nebyl nikdo sympatický. K srdci mi nepřirostl ani gestapák, ani psychoanalytik a dokonce ani psychiatrička. Navíc mi tenhle trojlístek přišel jako dost zvláštní kombinace na to, aby mezi ním mohlo vzniknout něco jako přátelství. Už samotný fakt, že se někdo přátelí s chlapem od gestapa mi přijde dost ujetý… Takže v tomhle bodě u mě příběh trochu ztrácel na důvěryhodnosti.
Tenhle nedostatek ale docela vyrovnal fakt, že se tři hrdinové při pátrání po vrahovi několikrát dost nepěkně seknou. Vzhledem k tomu, že je ale válka na spadnutí, nikdo jejich přehmaty neřeší. Musím říct, že mi to přišlo jako fajn nápad. Ukázat čtenářům, že detektiv nemusí být nutně neomylný a že se může i několikrát stát, že zaměří svou pozornost na nevinného člověka. Tohle mě na příběhu upřímně překvapilo a vlastně i nadchlo.
Nakonec se mi líbil i motiv vražd, přišel mi dobře promyšlený, poměrně originální. Obecně mám ráda, když se na konci příběhu ukáže, že všechno bylo v podstatě logické a i sám vrah byl od začátku v příběhu přítomen. Naopak nemám ráda, když se příběh divně zamotá a vyflusne nečekaného a naprosto nelogicky zvoleného vraha, jen tak, pro efekt. Tady se ten vrah asi dá odhadnout, ale dost špatně. Takže na konci je čtenář dle mého překvapený, ale tak nějak zdravě. Takže za mě dobrý.
Matně si vzpomínám, že mi některé pasáže přišly strašně zdlouhavé, trochu mě nudily a nutily mě v textu lehce přeskakovat. To mi dojem z četby malinko kazilo. Možná příště o něco míň omáčky a víc akce?…
Závěrem
Bylo to dobrý, ale něco tomu chybělo. Nejspíš ta uvěřitelnost a větší spád. Fajn bylo, že se příběh odehrával v předvečer války, to bylo poměrně netypické a čtenářsky atraktivní. Nejsem si jistá, jestli byla vhodně zvolená kombinace hlavních postav, ale kupodivu to nějak fungovalo. A jo, asi mě to nalákalo přečíst si od autora ještě něco dalšího. Ale plný počet bodů tomu teda nedám. K tomu mi tam chybí ještě nějaké to “wow”.
Za mě 4 z 5
