Snoubenky smrti
Tahle novinka byla jasná volba. Na anotaci slibující temnou detektivku z předvečera druhé světové války se přeci nedá říct ne. […]
Tahle novinka byla jasná volba. Na anotaci slibující temnou detektivku z předvečera druhé světové války se přeci nedá říct ne. […]
Moderní historie je prostě láska. A dějiny každodennosti obzvlášť. Knížka Miloše Doležala slibovala v podstatě obojí, tomu se zkrátka nedalo […]
Vlastně ani nevím, jak jsem na tuhle knížku přišla. Vzhledem k tomu, že se nejedná o novinku, musel mi ji […]
Pro knihy s tematikou odsunu mám zkrátka slabost. Je tedy logické, že jsem si novinku od Štěpána Javůrka nemohla nechat ujít a ačkoliv jsem se chystala i na Chaloupky, Sudetský dům nakonec dostal přednost. Tuhle ještě relativně horkou novinku jsem si mohla opět dopřát díky své čtečce. V knihovně bych se k ní už letos asi nejspíš nedostala, zas je u nás na příděl a stojí se na ni fronty.
Český detektivky moje parketa moc nejsou, ale Prameny Vltavy měly natolik atraktivní anotaci, že jsem jim naprosto podlehla a přidala si je na seznam. Jenže. V naší knihovně je měli (a ještě stále mají, je mi záhadou proč) jen jako e-knihu a já poslední dobou knížky prostě kupovat nechci, nemám je kam dávat. Musela jsem si tedy počkat na novou čtečku a trvalo mi tedy, než jsem se k téhle dle mého hojně propagované novince pročetla.
Jméno Ruta Sepetys se na české literární scéně skloňuje už pěkně dlouho a já mám její knihy na seznamu snad ještě delší dobu. Tak nějak podvědomě jsem od Ruty očekávala komplikované příběhy, nad kterými budu muset přemýšlet a které mi zaměstnají hlavu, takže jsem je stále odkládala a odkládala… Až jsem k nim nakonec doputovala. I v tomhle případě jsem v podstatě ověřovala, jestli je to, co se o Rutě šušká, pravda. A jestli hodnocení udělená na Databázi knih sedí. A co jsem zjistila? Dozvíte se v dnešním pokusu o recenzi.
Na tuhle knížku jsem narazila mezi novinkami a překvapilo mě, jak pozitivní hodnocení a kladné komentáře měla. Ačkoliv se nerada […]
Přiznávám, ke knize jsem se zpočátku stavěla celkem skepticky. Ne vždy totiž bývám s knihami zakoupenými v Levných knihách spokojená. Většinou skutečně existuje pádný důvod, proč se ocitli právě tam. Pekařova dcera měla na Databázi knih ale překvapivě dobré recenze, komentáře i hodnocení a mně to zkrátka nedalo. Zacálovala jsem 99 Kč a doufala, že jsem si pořídila něco, co bude stát za to.
Černobylské dívky mě navzdory očekávání totálně dostaly, s další knihou Anne Blankmanové jsem tedy moc neotálela. Osud tomu chtěl, v knihovně byla konečně volná a má volba tedy zněla jasně: Dejte mi sem další Blankmanovou! A ne, zase jsem moc nevěřila tomu, že mě dostane. A jo, zase jsem se mýlila. Víc v dnešní recenzi.
Na tuhle knížku jsem dostala tip na jednom webináři pro učitele dějepisu, takže se mi na seznamu logicky dlouho neohřála, protože inspirace do výuky zkrátka není nikdy dost. Cílovou skupinou útloučké knihy Jiřího Holuba ale nejsou jen nadšení učitelé dějepisu. Komu ještě je kniha určena a zda splnila očekávání se dozvíte v dnešní recenzi.