Vězeň noci a mlhy
Posted On
Černobylské dívky mě navzdory očekávání totálně dostaly, s další knihou Anne Blankmanové jsem tedy moc neotálela. Osud tomu chtěl, v knihovně byla konečně volná a má volba tedy zněla jasně: Dejte mi sem další Blankmanovou! A ne, zase jsem moc nevěřila tomu, že mě dostane. A jo, zase jsem se mýlila. Víc v dnešní recenzi.
O autorce
Autorkou knihy je Anne Blankmanová, sympatická Američanka, která se vždy chtěla stát spisovatelkou. No, vypadá to, že se jí sen zatím daří plnit, Černobylské dívky , o kterých jsem psala nedávno, jsou její druhou knihou přeloženou do češtiny. Ani ta první Vězeň noci a mlhy, o které bude řeč dneska, nemá špatné recenze, takže se nejspíš máme zase na co těšit. Autorka vystudovala obory historie a anglická filologie, oba jmenované obory snoubí ve svých knihách a jde jí to vskutku dobře. Dokonce tak moc dobře, že jsem si ji musela na Databázi knih přidat do oblíbených autorů!
O knize
Příběh nás zavádí do Německa ve 20. a 30. letech 20. století, do doby, kdy Hitler pomalu ale jistě upevňuje své postavení a postupně se dere k moci. Hlavní hrdinka Gretchen má k němu dost blízko, dokonce mu smí říkat strýčku, a to jen proto, že mu její otec při puči zachránil život. Tedy, alespoň tak se to říká… Jednoho dne ale potká židovského novináře a život se jí doslova obrátí vzhůru nohama… Je možné, že by byl její otec zavražděn? A co když Židé nejsou tak odporní, jak jí strýček Dolf vtlouká do hlavy?
Můj názor
Opět příjemné překvapení. Podobně jako u Černobylských dívek jsem začínala číst bez větších očekávání a Anne Blankman zase překvapila. Oceňuji především to, že příběh zasadila do předválečného Německa, moc knih z tohoto prostředí a z této doby na výběr stále není. Obdivuhodné je i to, že se rozhodla v knize pracovat s postavou Adolfa Hitlera a pracovala s ní skutečně věrohodně a kvalitně. Zajímavý byl rozhodně i přerod hlavní hrdinky, nicméně, zrovna s tímhle by se asi dalo naložit i líp.
Samotný příběh byl sice trochu jednoduše, ale zato dobře sestavený, obsahoval napětí, jako čtenáře mě nenudil, nutil mě číst dál. Tedy žádné zbytečné dějově odbočky, zdlouhavé popisy atd. Postavy působily věrohodně, obzvlášť zdařilý byl třeba bratr hlavní hrdinky, ukázkový psychopat. Škoda, že kromě ústředních postav autorka příliš nerozvinula i postavy vedlejší, určitě by to stálo zato. Možná by neuškodila ani nějaká větší retrospektiva. Ale na stranu druhou – v jednoduchosti je krása. A podobně jako u Černobylských dívek – rozhodně to není jen knížka pro děti a mládež. Rozhodně ne. To bychom Anne Blankman těžce podcenili.
Závěrem
Za mě další pecka, která se četla dobře a prakticky sama. Nic těžkého, na co bych se musela jako čtenář pekelně soustředit, ale ani nic příšerně jednoduchého, u čeho by mi umíraly mozkové buňky. Příběh měl grády, vyvíjel se sice poměrně očekávanou cestou, ale ničemu to nevadilo. Jo, asi by to byla knížka, kterou bych se nebála pořídit jako dárek k Vánocům. Za mě dobrý a těším se na další.
Uděluji 4 z 5!
