Všechno modré z nebe

Posted On 21. 2. 2023

Ten, kdo mě pravidelně sleduje, ví, že mateřství změnilo (snad jen dočasně) moje čtecí návyky. Papírové knížky musely jít stranou, zelenou dostala čtečka. Z knihovny si půjčuji ale obojí (síla zvyku). Jenže ne vždycky mají knížky dostupné v obou verzích. Nezbylo mi tedy, než se smířit s tím, že budu muset vzít na milost i knížky, které na svém seznamu nemám. A Všechno modré z nebe bylo jednou z nich.

O autorce

Mélissa da Costa je francouzská spisovatelka, údajně nejprodávanější. Víc než to mě ale zaujal její věk, narodila se roku 1990, takže je jen k tři roky starší než já. Neuvěřitelný, už se dostávám do věku, kdy čtu knížky stejně starých autorů. Děsivý.

Vystudovala ekonomii, v roce 2018 zaslala svůj román na digitální platformu a chtěla ho vydat, všimlo si jí malé nakladatelství, román přejmenovalo a tadá, bylo hotovo. A ne, původní název jsem nenašla, pardón.

Českého překladu se dočkaly zatím jen dvě její knihy – Adresa Naděje a tato, pokud ale dobře googluju, napsala jich maličko víc, tak se třeba brzo dočkáme i dalších…

O knize

Kniha vypráví příběh šestadvacetiletého Émila, kterému je diagnostikována předčasná forma Alzheimera. Je mu nabídnuta jakási klinická léčba s tím, že pravděpodobně bude stejně k ničemu a on tak jako tak do dvou let zemře. Hrdina tedy léčbu odmítá, nechce ale ani, aby se o něj musela starat jeho rodina. Nakonec se rozhodne, že všechny bez rozloučení opustí, sežene si karavan a zveřejní inzerát poptávající parťáka na cestu. K jeho vlastnímu překvapení, se mu přeci jen dostane odpovědi. Jeho parťákem se na několik dalších měsíců stává podivínka Joanne, která, podobně jako on, před něčím utíká. Udělal Émil dobře, že ji vzal s sebou? Dostane ho nakonec zákeřná nemoc? Dočtete se v knížce.

Můj názor

Podobný knížky spíš nečtu. Asi jako většině lidí mi není moc příjemný číst o tom, že je někdo nevyléčitelně nemocný a snažím se na smrtelnost nás všech zapomínat, vyhýbám se tak depresi. Jenže moc knížek na výběr nebylo a tahle měla dobrý hodnocení, udělala jsem tedy výjimku.

A jo, zas tak tragický to nebylo. Asi je každýmu jasný, jak to mezi Émilem a Joanne dopadne, co si budem. To mě trochu štvalo, protože to bylo jasný asi zhruba od chvíle, co se mu na inzerát ozvala holka.

Líbil se mi přístup Émila k léčbě a obecně k celé nemoci, tuhle část za mě autorka fakt dobře zvládla. Obecně, dovedla dost věrohodně popsat průběh nemoci i to, jak ho postupně měnila. Jeho přístup k onemocnění mě vedl k zamyšlení nad svým vlastním životem, nad tím, co je v životě skutečně podstatné. Svou troškou do mlýna v tomhle ohledu přispěla i Joanne, svým osudem člověku taky dovede dost otevřít oči.

Oceňovala jsem i originální prvky v příběhu, třeba fakt, že Joanne pracovala jako školnice a vyrůstala se svým otcem v domku přidruženém k místní škole, to mi přišlo dost cool. To samé příběh o Tomovi Blue, ten měl fakt duši a hloubku. Přesně kvůli takovým místům vlastně stálo za to číst dál.

Rozsah bych ale snesla určitě menší, některé pasáže mě šíleně nudily, takže jsem musela lehce přeskakovat očima, abych u knížky neodpadla nudou.

Závěrem

Trochu jsem se bála, že kniha bude hrát na city od začátku až do konce, ale náročnější byla jen ta závěrečná část. Jinak to bylo hlavně o tom, jak se s nemocí člověk vyrovnává, co mu běží hlavou… Bylo to takový na zamyšlení, za mě zbytečně dlouhý. Asi bych si to dovedla představit jako trochu depresivnější četbu na letní dovolenou.

1. Příběh si nejspíš pamatovat budu. Žádný podobný jsem ještě nečetla, podařilo se mu na mě místy poměrně silně zapůsobit.
2. Příběh mě vedl k zamyšlení nad vlastním životem a obecně životem nás všech, takže po téhle stránce taky dobrý.
3. Určitě bych si o textu s někým ráda promluvila, ale potřeba není nijak zvlášť palčivá.
4. Do další knížky od autorky bych asi šla, ale jen v případě, že by nebylo nic jiného k mání (sorry).
5. Ke knížce bych se vrátila jen v nouzi nejvyšší.

Za mě teda zcela jasně slabší 4 z 5!