Výhled přes střechy
Posted On
Knihy s tématikou druhé světové války mě poslední dobou moc nalákají, trošku jsem se jich přejedla a teď si dáváme pauzu. S Výhledem přes střechy jsem ale udělala výjimku, protože se odehrává v Amsterodamu, který jsem před dvěma lety navštívila a něčemu takovému se zkrátka nedá říct ne. Rozhodně jedno z nejkrásnějších měst světa. Tak schválně, jestli mi milované město příběh alespoň trochu přiblížil, nebo jestli jsem si četbou zcela zbytečně vyvolala dávicí reflex.
O autorce
Suzanne Kelman je všechno jen ne začínající autorka. Dle jejího webu prodala už asi 400 tisíc knih po celém světě. Snad z každé vydané knihy se vzápětí stal bestseller, přičemž většina příběhů je zasazena do období druhé světové války. Kromě psaní knih se věnuje také filmu a divadlu, pracuje jako filmová scenáristka a producentka. Narodila se sice ve Velké Británii, ale v současnosti žije v USA. Letos má vyjít její nejnovější kniha s názvem Když zpívá slavík.
O knize
Děj knihy se odehrává za druhé světové války v Amsterdamu a má v podstatě dva hlavní hrdiny. Jedním z nich je vysokoškolský profesor matematiky Josef Held, druhým pak jeho židovský student Michael Blum. Příběh samotný se odehrává ve dvou rovinách, první je rovina odehrávající se v přítomnosti, tedy za druhé světové války, druhá rovina nás zavádí do období před válkou a odhaluje příběh Josefa.
Nacisté obsazují Amsterdam, Michael hledá útočiště, je Žid, a vzápětí ho nachází u svého profesora, se kterým si zrovna dvakrát do oka nepadli. Nicméně proto, aby přežil, je ochotný udělat vše. Čeká na něj totiž jeho láska Elke, kterou si chce po válce vzít. Najdou ale s profesorem společnou řeč? Podaří se Michaela úkryt a přečká nakonec ve zdraví válku, aby se nakonec sešel s milovanou Elke?
Můj názor
Bylo to takový tuctový, poměrně předvídatelný, místy zbytečně růžový a zázrak se tedy nekonal. Popisů Amsterdamu v příběhu moc nebylo, takže jsem si ani to město moc neužila.
Co mě ale zaujalo byl doslov autorky, ve kterém zmiňuje, že na začátku stal skutečný příběh muže, který si do těla vpravil tyfus, aby získal lék na nemoc a zachránil tak Žida, kterého schovával. Tohle byla za mě opravdu velmi silná část příběhu.
Podobně silně na mě zapůsobila ještě postava Heldovy neteře, která byla dle mého poměrně dobře vykreslená a dalo se nad ní docela hezky přemýšlet. Ono fakt, že se spustila s nacisty je na první pohled zavržení hodný, ale když se člověk zamyslí nad tím, že přišla o rodinu a nikdo o ni nestál, dá se vcelku pochopit, že skočila po možnosti ocitnout se na výsluní, byť jen dočasně.
Asi nejvíc mi lezlo na nervy “jiskření” mezi Heldem a Hannou, bylo to strašně předvídatelné a na mě přeslazené. Jeden milostný příběh by v knize bohatě stačil. A Held by možná působil líp, kdyby zachoval věrnost mrtvé manželce.
Trochu zvláštní mi taky přišel fakt, že by někdo schovával osobu židovského původu normálně v patře a nechal by ji, aby se tam zabydlela a prostor si vyzdobila. Domnívala jsem se, že pokud někdo někoho skrýval, snažil se, aby jeho přítomnost nezanechávala sebemenší stopy.
Knížka obsahovala nějaké ty překlepy, což o to, víc snad zamrzl fakt, že Michael se v knize jmenoval pomalu pokaždé jinak. Jednou Michael, pak Michal, někdy dokonce jen Micha. Nechápu.
Závěrem
Jako jo, nebylo to úplně blbý, člověk si v tom určitě najde něco, co ho osloví a nadchne. Příběh je to poměrně snadno zapamatovatelný, takže mi nejspíš v hlavě nezapadne. Rozhodně mě vedl k zamyšlení, přinejmenším nad tím, jestli bych já sama byla natolik odvážná, abych se nakazila smrtelnou nemocí a získala tak lék pro cizího člověka. Asi bych uvítala možnost promluvit si s někým o knize, ale potřeba není nijak zvlášť palčivá a určitě přežiju bez úhony i bez toho. Do další autorčiny knížky bych asi nešla, psát sice umí, ale bylo to na mě fakt moc vyvoněný a dějově nijak zvlášť zajímavý. A ke knížce bych se rozhodně nevrátila. Není čas ztrácet čas.
Za mě tedy 3,5 z 5.
