Vrstvy na dně
Posted On
S knihami paní Chlupové mám poměrně komplikovaný vztah. Četla jsem je všechny a ani s jednou z nich jsem nebyla tak docela spokojená, přesto jsem vždy sáhla po další. Tak proč si to teda neodpustím? Nejen to se dozvíte v dnešní recenzi.
O autorce
Když jsem někdy v tom roce 2017 psala recenzi na Jizvu, první autorčinu knihu, narazila jsem na fotku Danuty Chlupové a byla jsem dost v šoku. Když jsem se totiž dívala na obálku knihy, přišla mi taková svěží a mladistvá, že mě vlastně ani nenapadlo, že by autorka mohla být ročník 1968.
Sluší se říct, že paní Chlupová je nejen spisovatelka, ale také novinářka, s psaním má tedy spoustu zkušeností. Pochází z Českého Těšína, její knihy vychází kromě češtiny také v polštině.
A vůbec působí jako někdo, s kým byste si docela rádi zašli na kafe.
O knize
Minulost se zrcadlí na hladině přítomnosti. Historický román z Karvinska. Na dně přehrady Těrlicko leží víc než velká část stejnojmenné obce. Navždy tam zůstaly pohřbené střepy osudů tří žen, jejichž život nenávratně poznamenaly dějiny i místo jejich dětství a mládí. Olgu a její rodinu za druhé světové války postihla krutá pomsta nacistů. Její dcera Gretka neplánovaně otěhotněla koncem 50. let, kdy se výstavba přehrady rozběhla naplno. A její dceři Iloně vzala na konci tisíciletí povodeň kus života. Tři ženy, tři generace, tři příběhy. Jeden svět pod hladinou.
Můj názor
Bezesporu se jedná o nejlepší autorčinu knihu. A to jako fakt. Knihy paní Chlupové mi nikdy neseděly na sto procent. Vždycky jsem vnímala nějaké rezervy. Většinou to bylo tak, že mě zaujal samotný nápad, ale provedení se mi nezdálo příliš kvalitní. U knihy Vrstvy na dně mám ale poprvé pocit, že to „začíná být ono“. Z příběhu jsem cítila, že paní Chlupová konečně našla polohu, která je jí autorsky příjemná, zdálo se mi, že jí vyloženě sedl ten vztah matky a dcery a obecně takové ty vztahové záležitosti.
Historické téma taky dobrý, jen bylo místy zpracováno až příliš popisně, uvítala bych, kdyby autorka ukázala na konkrétním příkladě, ukázala na konkrétní scéně, bohužel se často stávalo, že sklouzávala k čemusi podobnému přednášce, a to se do příběhu spíše nehodilo.
Jo a ještě bych ráda pochválila postavy, konečně jsem totiž měla pocit, že jsou uvěřitelné a zapamatovatelné.
Kromě přílišné popisnosti historických souvislostí bych ještě vytknula tu zvláštní nejspíše rámcovou kompozici. Příběh začíná v současnosti, noří se do minulosti, asi jakože na to dno, aby se na konci zase vrátil nahoru. Jenže. Ta chvíle ponoření je tak dlouhá, že na ty postavy ze současnosti vlastně během čtení úplně zapomenu. Takže to ve mně nakonec zanechává spíš takovou zvláštní pachuť než nějaký „wow efekt“.
Závěrem
Za sebe říkám, že dobrý. Danuta Chlupová otevírá další ožehavé historické téma, což je moje slabůstka a na to já slyším. Tentokrát se jí to daří i poměrně slušně literárně zpracovat, vnímám mnohem méně zaškobrtnutí a čtení si mnohem více užívám. A příběh celkově působí mnohem realističtěji než předchozí tři.
Já myslím, že se to podařilo a autorka se konečně hnula z místa. Jásám ale jen opatrně. To samozřejmě znamená, že si její další knížku zase ráda přečtu. Jen prosím nakladatelství Vyšehrad o to, aby si dalo více práce s obálkou. Ze všech čtyř knížek se povedla snad jen ta pro Varhaníka.
