Gliwice: Místo, kde začala válka
Před časem jsem na svém instagramovém i facebookovém účtu zveřejnila fotografii a ptala jsem se vás na lokaci. V podstatě […]
Před časem jsem na svém instagramovém i facebookovém účtu zveřejnila fotografii a ptala jsem se vás na lokaci. V podstatě […]
Vlka na vodítku jsem vyhrála v jedné literární soutěži. A upřímně, asi by mě nenapadlo zrovna po téhle české detektivce sáhnout. Knížky z knihovny jsem ale přečetla o něco dřív, než jsem plánovala, a tak nakonec došlo i na Vlka. Byl to danajský dar, nebo jsem nakonec byla ráda, že jsem se ke knize dostala? Dočtete se v dnešní recenzi!
Po delší přestávce vám znovu přináším své knižní tipy z novinek, které právě vychází, nebo teprve vyjdou. Po delší přestávce se tedy rozhodně máte na co těšit. Připravit seznamy a jde se na to! 🙂
Ruku na srdce, do téhle letošní novinky se mi zrovna dvakrát nechtělo. Po přečtení anotace jsem byla celkem skeptická a čekala jsem vyložený průšvih. Splnilo se mé očekávání? No schválně, co myslíte? Že nevíte? Nevadí. Všechno se dočtete v dnešní recenzi!
Na úvod bych ráda zmínila, že jsem mauzoleum navštívila především ze zvědavosti (a taky proto, že to bylo zadarmo, hahaha). Přeci jen, napovídala se toho o něm spousta, proč se tedy nepřesvědčit na vlastní oči? Samozřejmě jsem taky chtěla přijít na kloub tomu, jestli je Lenin skutečně „původní“ a „pravý“. Moje stanovisko se dozvíte na konci článku 😉
Přináším vám další útlý a skutečně originálně zpracovaný příběh dějově zasazený do druhé světové války. Shodou okolností pochází stejně jako Velký sešit z pera ženy, veškerá krutost se ale tentokrát odehrává prakticky na pozadí příběhu a čtenář si musí řadu věcí domýšlet sám…
Mám-li být upřímná,návštěvu Jánských Koupelí jsme tak úplně v plánu neměli. Původně jsme měli totiž namířeno jinam (do kružberského kostela sv. apoštolů Petra a Pavla). Cestou ke kostelu jsme ale míjeli několik zchátralých budov a davy turistů čmuchající kolem nich. Nedalo nám to a vrátili jsme se zpátky. A dobrodružství bylo na světě! Tentokrát nás z něj ale docela mrazilo…
Nikdy jsem neměla v ruce tak syrovou knihu bez sebemenšího náznaku jakýchkoliv emocí. Přečetla jsem spoustu příběhů dějově zasazených do druhé světové války, ale nic podobného se ke mně nikdy nedostalo. Agota Kristof servíruje bez servítek, což má bezesporu svoje kouzlo.
Vlastně ani nevím, jak jsem na tuhle lehce starší knížku přišla. Pravděpodobně se mi dostala na seznam na základě doporučení spokojených čtenářů. Zpočátku jsem byla spíše skeptická, přeci jen Young Adult knížky bývají občas šlápnutím vedle… Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená!
Dopisy, které nikdo nečetl jsem měla na svém seznamu poměrně dlouho. Trochu mě odrazoval obsáhlý rozsah knihy a v podstatě jsem čekala na to, až nastřádám čas potřebný k jejímu přečtení. Čekala jsem zbytečně. Kniha se navzdory rozsahu čte úplně sama a je to fakt jízda! Dneska se máte rozhodně na co těšit.