Černé slzy paní Moschelesové
Tuhle knížku se zvláštním názvem jsem našla mezi novinkami loňského roku. Zaujala mě svou anotací slibující noirovku v duchu ‚drsné […]
Tuhle knížku se zvláštním názvem jsem našla mezi novinkami loňského roku. Zaujala mě svou anotací slibující noirovku v duchu ‚drsné […]
Knížku jsem původně vybrala muži k narozeninám, ale protože mě svou anotací zaujala, řekla jsem si, že si ji taky […]
Pro knihy s tematikou odsunu mám zkrátka slabost. Je tedy logické, že jsem si novinku od Štěpána Javůrka nemohla nechat ujít a ačkoliv jsem se chystala i na Chaloupky, Sudetský dům nakonec dostal přednost. Tuhle ještě relativně horkou novinku jsem si mohla opět dopřát díky své čtečce. V knihovně bych se k ní už letos asi nejspíš nedostala, zas je u nás na příděl a stojí se na ni fronty.
Český detektivky moje parketa moc nejsou, ale Prameny Vltavy měly natolik atraktivní anotaci, že jsem jim naprosto podlehla a přidala si je na seznam. Jenže. V naší knihovně je měli (a ještě stále mají, je mi záhadou proč) jen jako e-knihu a já poslední dobou knížky prostě kupovat nechci, nemám je kam dávat. Musela jsem si tedy počkat na novou čtečku a trvalo mi tedy, než jsem se k téhle dle mého hojně propagované novince pročetla.
O Myší díře jsem se dozvěděla v jedné čtenářské skupině na Facebooku. Nebýt skupiny, asi bych se o tomhle příběhu z loňského roku nedozvěděla. Na sociálních sítích se moc neobjevuje a v novinkách pro rok 2021 jsem ji nějakou záhadou minula. No a byla by to škoda. Protože Myší díra rozhodně má něco do sebe.
Kolem téhle knihy se strhnul pořádný humbuk. Asi za to mohla dobrá propagace, ale prostě byla najednou naprosto všude. Reklamy na internetu, přední místa na policích v knihkupectví… A čtenáři na to pochopitelně reagovali. Každý věděl o tom, že vyjde a vyšla Hájovna a každý ji chtěl číst. Hájovna se prodávala, Hájovna se kupovala, Hájovna se půjčovala… Já jsem si na ni poctivě vystála frontu v knihovně. Čekala jsem na ni snad rok. Pojďme se podívat na to, jestli se mi tak dlouhé čekání vůbec vyplatilo a zda je Hájovna dobrá koupě.
S Naďou Horákovou jsem se seznámila už dřív při četbě Vlka na vodítku. Už tehdy jsem byla příjemně překvapená její tvorbou. Když se tedy na knižním trhu objevila novinka od stejné autorky, která slibovala archiv, tajemství, milostnou zápletku a detektivní vsuvku, nemohla jsem odolat.
Přiznávám, že k téhle krasavici mě přilákala poutavá anotace. Podle ní se totiž v příběhu snoubí přítomnost s minulostí, svou roli v něm hrají upíři, tajuplný deník, archeologické naleziště, spletité mezilidské vztahy… Logicky mě tedy zajímalo, jak tohle všechno dohromady může fungovat. Plus – viděli jste, jaké hodnocení má kniha na Databázi knih? Zatím se na ni pějí pomalu samé ódy. O důvod víc, proč se jí osobně podívat na zoubek.
Tuhle českou detektivku jsem si chtěla pořídit už v létě, ale slečna prodavačka ji na prodejně prostě nemohla najít. Zákon […]
Na tuhle knížku jsem dostala tip na jednom webináři pro učitele dějepisu, takže se mi na seznamu logicky dlouho neohřála, protože inspirace do výuky zkrátka není nikdy dost. Cílovou skupinou útloučké knihy Jiřího Holuba ale nejsou jen nadšení učitelé dějepisu. Komu ještě je kniha určena a zda splnila očekávání se dozvíte v dnešní recenzi.