Slyšet jeleny zpívat
Tuhle českou detektivku jsem si chtěla pořídit už v létě, ale slečna prodavačka ji na prodejně prostě nemohla najít. Zákon […]
Tuhle českou detektivku jsem si chtěla pořídit už v létě, ale slečna prodavačka ji na prodejně prostě nemohla najít. Zákon […]
Na tuhle knížku jsem dostala tip na jednom webináři pro učitele dějepisu, takže se mi na seznamu logicky dlouho neohřála, protože inspirace do výuky zkrátka není nikdy dost. Cílovou skupinou útloučké knihy Jiřího Holuba ale nejsou jen nadšení učitelé dějepisu. Komu ještě je kniha určena a zda splnila očekávání se dozvíte v dnešní recenzi.
Nojo, zase ty Sudety, zase Němci. Ale když já si fakt nemůžu pomoct. Poválečný osud českých Němců je jedno z témat, které tu chci propagovat, chci, aby se o něm mluvilo a aby se dostávalo do povědomí všech. Naštěstí se na české literární scéně objevuje stále více knih, které se právě tomuto tématu věnují, díky za ně. Pro dnešek a pro příště zavřeno je jednou z nich.
Peníze od Hitlera jsem na seznamu měla teda hezky dlouho a trochu se stydím za to, že mě k samotnému přečtení dokopala víc náhoda než vlastní vůle. Ale co. Hlavně,že jsem se ke knize nakonec dostala. A jak se líbila? To se dozvíte v dnešním pokusu o recenzi!
Ti, kteří blog pravidelně sledují se se jménem Jakuba Katalpa nesetkávají prvně, zmíněné jméno zaznělo v jednom z článků relativně nedávno, a to v souvislosti s knihou Němci. Už v době, kdy jsem svůj pokus o recenzi sepisovala jsem věděla o nejnovější knize autorky a po přečtení Němců jsem se na ni náležitě těšila. Splnila má očekávání? Dozvíte se v dnešní recenzi.
Tuhle knížku jsem si vybrala proto, že její autor pocházel z mého rodného města. Logicky jsem od ní tedy čekala to, že mi rozšíří obzory a seznámí mě s tím, jak moje rodná hrouda vypadala v první polovině 20. století. Zároveň jsem se chtěla i celkově seznámit s osobnostní autora, člověk by přeci jen měl vědět něco o těch slavných rodácích, no ne? Pojďme se společně knížce i jejímu autorovi trochu podívat na zoubek.
Upřímně ani nevím, jak jsem se k téhle knížce dostala. Ráda bych řekla, že se o ní někde živě diskutovalo nebo že na mě mrkla někde z regálu knihkupectví, ale bohužel. Byla to prostě náhoda a já jsem za tu náhodu nesmírně ráda. A proč? To se dozvíte v dnešním pokusu o recenzi.
Cesta k Bumerangu byla vlastně docela jednoduchá. Předchozí autorčina kniha mě doslova dostala, takže koupě její novinky byla vcelku jasná volba. A ačkoliv mám knížku už hezky dlouho, nechávala jsem si ji na letní čtení, protože přesně na dovolenou nebo k vodě je Tereza Schillerová ideální parťačka. Takže jo, Bumerang se mnou vydal i na náš letošní road trip.
Trochu se divím, že mě tahle krasavice vydaná v roce 2018 minula, jsem totiž přesně její cílovka. Nakonec jsem se o ní dozvěděla díky knihomolským skupinám na internetu, ve kterých ji vřele doporučovali k přečtení. Něco málo jsem si o ní tedy zjistila a následně ji zařadila na svůj rozsáhlý seznam. A protože je poměrně vydatná, nechala jsem si ji nakonec na „letní čtení“. Třeba si ji po dnešním pokusu o recenzi do kufru zabalíte i vy.
Vážení čtenáři, dnes se vás pokusím seznámit s českou autorkou píšící pod zajímavým pseudonymem. Mnozí z vás se s ní už nejspíš setkali při četbě její nejnovější knihy, já jsem ale ponořila do o něco staršího příběhu z jejího pera a tady je můj pokus o recenzi!