Můj ukrajinskej deník: Strach
Posted On
Bum a je to venku! Má další cesta směřuje na nedalekou Ukrajinu. Až do dnešního dne jsem si před svým okolím honila triko a kasala jsem se, jak to bude mega fajn a kolik zkušeností naberu. Což o to, zkušenosti budou. Ale bude to fajn?
Jazyk
Jelikož jsem vzděláním rusistka, umím hlavně rusky. Vzhledem k současné politické i společenské situaci Ukrajiny by to ale mohl být problém. Nejdřív jsem si to moc nepřipouštěla, pak jsem se uklidňovala tím, že se holt naučím ukrajinsky. Teď zoufale brázdím po InterPals a otravuju Ukrajince svými vlezlými dotazy o ruštině. Musí mě mít rádi.
Dej si bacha
Ne, vážně. Rádi mě asi mají. Protože mi kladou na srdce, abych si dávala pozor na své věci, prý se cizincům snadno může stát, že o ně přijdou. Směju se a tvrzením: Hahaha, jako v Praze, se snažím být zase jednou vtipná, východním bratrům ale moc do smíchu není. Na seznam svých nočních můr tedy mlčky přidávám „krádež zavazadel“.
Bez vody
Moc jsem si neuměla představit, do čeho to jdu. Vlastně jsem čekala něco jako ČR, jen trochu východnější (přeci jen jedu do velkoměsta). Moje představa byla ale evidentně zbytečně moc růžová. Ještě před odjezdem jsem se dozvěděla, že na bytě neteče pitná voda, ostatně asi jako po celé Ukrajině. Jupí jej!
Což o to, ze své rodné vísky jsem na situace tohohle typu zvyklá, ale před odjezdem a se zimou skoro za zády Vám to na náladě moc nepřidá.
Sláva Ukrajině!
Taky jsem se dočetla, že se mi v kavárně či restauraci klidně může stát, že po mně při vstupu budou chtít heslo. Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva! Upřímně? Poslední týden se mi o ničem jiném nezdá. Doufám, že až přijde na lámání chleba, zareaguju tak, jak se sluší a patří.
Choď do restaurací říkali, bude to fajn říkali…
Všichni mi tvrdili, že se mi rozhodně vyplatí chodit na obědy do restaurace, protože pro lidi ze Západu tam mají fakt směšný ceny. Dneska jsem se dočetla o restauraci , ve které Vám dají menu bez cen. Objednáte si, nacpete se a pak Vám donesou pěkně mastnej účet.
No a vy musíte předvádět psí kusy, aby se Vám podařilo cenu srazit. Údajně se dá srazit klidně i z 3 700 hřiven na pouhých 250 a když jste cizinec, psí kusy se odpouští. Už teď ale vím, že podobná dobrodružství rozhodně riskovat nebudu. Možná si budu asi fakt radši vařit.
A zase ta restaurace…
Taky jsem se dočetla o restauraci, ve které dávají ženským menu s vyššími cenami, to aby se jim orosilo čelo a odcházely v domnění, že za ně chlap utratil majlant. Marně přemýšlím nad tím, jestli mě vlastně může před odjezdem ještě něco překvapit.
Od dnešního dne svou odpověď na otázku: Bojíš se letu? Upravuji na:
Ne, Ukrajiny se bojím víc! 😀
