Můj ukrajinskej deník: Kdo jsem (byla)

Posted On 28. 9. 201928. 9. 2019

Kdyby mi někdo řekl, že v září roku 2019 budu sama bloumat Ukrajinou, státem, jehož jazyk neznám, státem, ve kterém se člověk občas ani anglicky nedomluví, poklepala bych si na čelo. Já taková totiž nikdy nebyla.

Dmu se pýchou

Vlastně jsem na sebe hrozně hrdá. Vím, zní to domýšlivě, ale člověk by se měl občas chválit a cítit k sobě byť jen špetku uznání.

Jsem holka z maličké vesnice ve východních Čechách. Celý svůj život jsem až na poslední rok trávila jen na rodné hroudě, do zahraničí jsem se nikdy nepodívala (pokud nepočítám Slovensko).

Zaprděná introvertka

Vždycky jsem byla spíš neprůbojná introvertka, která se snažila moc nevyčnívat. Nerada jsem mluvila s někým cizím, nerada jsem chodila někam sama… Jak o tom tak mluvím, celkem se za své dosavadní já stydím 😀 Ale to je prostě život.

Časy se mění

A teď tu sedím v ukrajinské restauraci. Sama. Sama jsem si cestou do centra koupila kávu, co na tom, že jsem mluvila anglicky a oni mi tak docela nerozuměli, protože uměli jen ukrajinsky. Žít se dá všude a domluvit s každým.

Poslání

Posouvejte se, rozvíjejte se, budujte své lepší já… A hlavně žijte. Život máte jen jeden a čas nikdy nevrátíte zpátky. Nestůjte v koutě, vyražte do světa a obdivujte jeho krásu. Když jsem to zvládla i já, pro Vás to bude hračka 😊