Můj ukrajinskej deník: Kyjev 3

Posted On 10. 1. 2020

Publikovala Zrzi

Máme před sebou poslední den v hlavním městě Ukrajiny! A program máme jasný. Počasí nám sice ráno příliš nepřeje, ale než se sbalíme, vydatně posnídáme a tak podobně, všechno se venku umoudří a vykoukne i sluníčko. Tomu se říká štěstí, co myslíte?

Matka Vlast

Na úvod

Můj milovaný muž mě přesvědčil o tom, že sochu Matku Vlasti musíme rozhodně vidět. Původně jsme právě touhle památkou měli naši kyjevskou výpravu zakončit, jenže to bych nesměla navigovat já. Nakonec jsme nějakou ne tak docela zvláštní náhodou dorazili místo k lávře pod Matku Vlast. Inu, navigátor ze mě asi nebude.

Doprava

Ani cesta k Matce se nám vlastně nijak zvlášť nevyvedla. Nasedli jsme do maršrutky, protože se nám ten neskutečný kus cesty nechtělo šlapat po svých. Tady znovu upozorním na cestování tímto druhem dopravy. Řidiči je nutné dát včas najevo že vystupujete. Nejlépe tím, že dojdete až k němu a pokud neumíte ukrajinsky (stejně jako já), stačí, když si aspoň důrazně odkašlete. Jinak Vám totiž zastavit vůbec nemusí. Přesně to jsem tvrdila svému muži, ale znáte to, chlapi. Přeci musí zastavit, veze lidi a je tam zastávka. Ne, nemusí. Teď už mi snad bude věřit, haha.

Mírné stoupání

Moc jsme si tou maršrutkou stejně nepomohli. K Matce to byl ještě kus cesty, tentokrát ale po neuvěřitelném množství schodů. Při stoupání jsme se slušně zadýchali (tedy, aspoň já), ale na druhou stranu jsme si užili nádherný výhled. Nad námi se zatím tyčila neuvěřitelně impozantní Matka Vlast.

Muzeum druhé světové války

Nenechte se ale oklamat, nahoře je mnohem víc než jen obrovská socha. Přímo pod sochou leží totiž ještě muzeum věnované 2. světové válce. Pokud Vašeho milého či Váš ctěný doprovod návštěva nějaké blbé ženské sochy neláká, můžete je zkusit ukecat aspoň na muzeum. I samotný název Matka Vlast je poněkud zavádějící, původně se totiž mělo jednat o památník postavený na oslavu vítězství nad nacisty. Navíc, SSSR už tehdy jednu Matku Vlast mělo, ve Volgogradě.

Vyhlídka na město

Jo, a teď něco pro dobrodruhy. Socha nabízí vyhlídku zážitku chtivým turistům. Tak co, troufáte si do sto metrů? Pokud jste ale dítě, těhotná žena nebo senior, máte dle bezpečnostních pravidel smůlu. Moc Ukrajinců tam nejspíš taky nepotkáte, s cenou 300 hřiven (na nejvyšší místo) je pro ně taková sranda vcelku drahou záležitostí. Můžete si vybrat zhruba ze tří stanovišť, nejnižší je za 50 hřiven a je u nohou sochy, další je u pasu a poslední u štítu. Pozor, na nejvyšší místo můžou mířit současně pouze dvě osoby! Plus, aby Vás pustili nahoru, musí být krásné počasí a teplota nesmí klesnout pod 5 stupňů. Náležitý oděv (kecky, sportovní oblečení, bunda) je samozřejmostí.

Kyjevskopečerská lávra

Výjevy z druhé světové války

Když minete povedené výjevy z druhé světové války, otevře se před Vámi nádherný pohled na Kyjevskopečerskou lávru. Je to k ní ale ještě kousek cesty. Pokud Vám zmíněné válečné výjevy nestačily, můžete se ještě pokochat vojenskou technikou, která je vystavená buď přímo u Matky, nebo cestou k lávře. U Matky je zcela zdarma, směrem k lávře pak zaplatíte asi 10 hřiven (cenu vstupného jsem chtěla vyfotit, ale evidentně jsem na to zapomněla).

Pravidla pro návštěvníky

Do lávry byste měli jít náležitě oblečení. Ženy by měly mít pokrývku hlavy, dlouhý rukáv a zakryté nohy (až po kotníky). Muži mohou mít odkrytou hlavu a tričko (pozor, šortky rozhodně ne!). U brány taky najdete zákaz fotografování a natáčení uvnitř památek, to ale nerespektoval skoro nikdo, nakonec ani já (stydím se).

Vstupné

Na základě informací, které jsme míjeli u jednoho ze vstupů do lávry, jsme předpokládali, že bude vstup do celého areálu zdarma. Nebyl. Nakonec jsme zaplatili asi 80 hřiven za jednoho (na Ukrajinu docela pálka). Bylo tam ale několik okruhů, nejlevnější asi za 50 hřiven (chyběly v něm ale některé vstupy do muzeí). Myslím, že bych zrovna ty vstupy snad i oželela. Pro vstup do chrámů a na samotné území lávry by Vám měl stačit ten základní (v chrámech lístek nikdo nekontroloval, u expozic pak ano). Za 50 hřiven můžete i na zvonici 🙂

Celkové dojmy

Lávru jsme vzali docela hopem. Byla zima, měli jsme hlad a upřímně, mého drahého nijak zvlášť neoslovila. Já jsem byla trochu paf z těch chrámů, ale to bylo asi tak všechno. Do jeskyní jsme se nevydali. Třeba by nás památka zaujala o něco více, kdybychom v ní strávili delší dobu, kdoví. Rozhodně ji ale během své návštěvy Kyjeva nevynechávejte!

Památník obětem hladomoru

Cestou od lávry na metro se rozhodně ještě zastavte u sochy děvčátka s klásky, tento památník je věnovaný všem obětem hladomoru a alespoň na mě zapůsobil skutečně silně.