Knihomolův koutek

Překročit všechny hranice

překročit všechny hranice Posted On
Posted By Zrzi

Tuším, že jsem tuhle knihu viděla u někoho na facebooku, podívala jsem se na anotaci a ruka byla v rukávu. Vypadala zajímavě, popis děje mě zaujal, a tak jsem si řekla: Proč ne. Otázka ale zní, jaká je ve skutečnosti a jestli je natolik dobrá, abych ji doporučila dalším čtenářům. Tak co myslíte? Jak asi dopadne?

O autorce

Annie Ward je doslova nabušená spisovatelskými vědomostmi. Vystudovala anglickou literaturu, k tomu ještě tvůrčí psaní a scénáristiku. Stejně jako hlavní hrdinka románu Maddie pobývala v Bulharsku a nějakou chvíli se živila tím, že psala průvodce po tamních krásách. Právě na základě svých zkušeností z Balkánu napsala svou prvotinu Překročit všechny hranice, která nese hrdé označení thriller a je jednou z novinek letošního roku. Jo a jen tak mimochodem, už byla přeložena do dvaceti světových jazyků!

O knize

Už z úvodu o autorce vyplývá, že je příběh částečně autobiografický. Hlavní hrdinka Maddie pracovně pobývá na Balkáně, v nedaleké Makedonii má kamarádku Joannu, za kterou pravidelně jezdí a díky které se seznámí s pohledným Britem Ianem. Jejich vztah je ale více než netradiční, Ian totiž už jednu přítelkyni má a s Maddie se nechce zaplést, ačkoliv jí na první pohled zcela propadl. K tomu se Joanna začíná chovat divně, dokonce svou nejlepší kamarádku Maddie vykáže ze svého domu. Na pozadí neklidné politické situace v obou zmíněných státech se tak stáváme svědky spletitých milostných i přátelských vztahů. Proč ale nakonec nastane Den zabíjení? Proč zdánlivě mírumilovný příběh všech tří zmíněných končí zoufalým telefonátem na tísňovou linku? Dozvíte se v knize 😉

Můj názor

No, tohle byla tedy fakt nálož. Dlouho se mi nestalo, že by kniha měla tři v podstatě hlavní postavy a já nebyla schopná ani s jednou sympatizovat. Ani jedna z nich to totiž zjevně neměla tak úplně v hlavě v pořádku. Maddie měla trvalé následky po vážném úrazu, Joanna byla prostě divná a snad i hysterická a Ian měl vymytej zelenej mozek šmrncnutej posttraumatickým syndromem. Na první pohled všichni sympaťáci, fakt že jo.

Ian zase projde kolem a mumlá si: „Hodinky mám, telefon
a pas taky…“ Pohlédne na mě, ale duchem je jinde, pohroužen
v myšlenkách. Chci se na něj usmát, ale zarazím se. Příliš
mě přitom bolí oko. Znova si připravím ruku nad laptop,
jen pro případ, že by se přišel podívat, co dělám. Abych mohla
rychle překliknout na Facebook a předvést mu video roztomilých
poskakujících kůzlátek, které tam zrovna pověsila moje
kamarádka.

Nicméně, lovestory Maddie a Iana byla vcelku zajímavá. Tedy, zajímavou ji činilo hlavně netradiční prostředí, které autorka knihy zvolila. Ono si moc knížek o divokém Balkáně jen tak běžně nepřečtete. Takže ta špetka exotiky dělala z celkem prazvláštní lovestory něco vcelku snesitelného. 

Do zoufalého dětského jekotu šeptala nějaká žena. „Běž nahoru,
broučku, prosím tě.“ Její hlas zněl naléhavě. „Prosím tě!
Běž! Běž, a hned!“ A pak najednou vykřikla. „Panebože!”

Chválím také za celkovou strukturu příběhu. Nejprve se setkáváme s detektivkou, která reaguje na tísňové volání a plíží se do domu, ve kterém nejspíš došlo ke zločinu. To v čtenáři posiluje touhu číst dál a dozvědět se, co se vlastně stalo. Mistrná výstavba textu ještě chvíli pokračuje, ale vzápětí se stane průhlednou a chytrý čtenář se alespoň částečně dovtípí. Navíc, Maddie se začíná ve svých vzpomínkách tak nešťastně topit, že retardace děje dosahuje nesnesitelných hodnot a čtenář ztrácí tak nějak chuť číst. Všeho moc škodí. Dynamika, která od začátku vypadá tak slibně, se vytrácí, a pak jen tak jakoby mimochodem přežívá a dodělává až do konce knihy.

„Rozumím, 808.“ Nickovi málem uklouzlo, ať na sebe dává
pozor. Jen tak tak se zarazil. Když potkával Dianu ve městě,
vždycky se přistihl, že si hvízdá Van Morrisonovu „Brown
Eyed Girl“. Zhluboka se nadechl a složil si roztřesené ruce
do klína.

A označení thriller? Nesouhlasím. Tohle thriller fakt není. Možná kdyby si příběh uchoval počáteční dynamiku a napětí. Možná. Jinak je to spíš taková lovestory s trochou toho napětí a s pár cákanci krve.

Konec knihy překvapí, a možná taky ne. Celou dobu směřujeme k tragickému konci, jen nevíme, komu nakonec rupne v bedně víc. Zajímavé je, že se na konci knihy dostává ke slovu i Ian a na chvíli snad nevypadá tak úplně jako pošahaný psychopat. Přesně tak ho totiž pohledem Maddie vnímáme. A tak si z knihy můžeme odnést snad alespoň to, že nic není černobílé a i to, co se na první pohled jeví určitým způsobem, může být nakonec vlastně úplně jiné.

Na závěr

Četbu knihy rozhodně nepovažuji za ztracený čas a s jistou opatrností se ji nebojím doporučit ani dalším čtenářům. Přeci jen není tak úplně tuctová a nezajímavá, jak by se po mé recenzi mohlo zdát. Váhám mezi hodnocením 3 a 4, nakonec se ale přikláním k tomu, že si 3 nezaslouží. Existují daleko horší knihy a já Překročit všechny hranice četla s chutí. A to se mi zdaleka se všemi novinkami letošního roku nestalo.

Za mě trochu odřený 4 z 5!

Related Post

leave a Comment