Sen o Gliwicích
Posted On
Tahle letošní novinka mě zaujala svou anotací i názvem, Gliwice jsem navštívila a dobře vím, čím se “proslavily”. Vědecká knihovna knihu navíc velmi brzy nabízela ve formě e-knihy, takže jsem během čtecí krize měla najednou jasno. Polský autor byl už jen dalším lákadlem. No schválně, kdy naposled jste si dali něco z polské literatury?
Autor
Wojciech Dutka je muž v nejlepších letech, kromě toho je taky učitel a historik, což do své knihy dokonale promítl. Jeho slavnou knihu Černá a purpurová jsem zatím nečetla, ale chystám se to napravit.
Anotace
Jedno město, dva příběhy oddělené časem. Od autora bestselleru Černá a purpurová. V roce 1932 přichází do Gliwic mladý učitel Martin Weber, kterého si rychle oblíbí studenti, továrníci i místní slezsko-německá elita. K moci se ale dostávají nacisté – a tak nastává nevyhnutelný konflikt.
V současných Gliwicích nastupuje na prestižní školu ambiciózní učitel Marcin Burdyga. Studenti si ho také zamilují, ale kolegové ho mají za potížistu. Když jeden z jeho studujících zmizí, vydává se ho na vlastní pěst hledat. Odhalí během strhující cesty časem i tajemství neuvěřitelné historie Gliwic?
Recenze
Jak anotace napovídá, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. První nás zavádí do období před vypuknutím druhé světové války, druhá se odehrává v současnosti. V obou časových rovinách se setkáváme s postavou učitele, která je pro příběh stěžejní. Neméně důležité jsou ale v obou rovinách i postavy dvou studentů, kteří, zjednodušeně řečeno, nejdou se svou dobou a jejími trendy.
Slovo, které mi hned vzápětí vyskakuje, je provokace. Nemůžu se ubránit dojmu, že autor celým dílem provokuje. Provokuje čtenáře, ten totiž čeká nějaký klasicky se odvíjející historický román, nakonec ale dostává cosi podobného sci-fi. Provokuje taky obyvatele Gliwic a okolí, řekla bych, že se až baví jejich komplikovanou historií (chvíli Horní Slezsko, chvíli Pruské království, pak zase Polsko…) a problémem identifikovat se. Taky si bere na paškál současné polské školství, především mě zaujalo jeho vylíčení vztahů mezi pedagogy na pracovišti. A ta provokace zkrátka funguje, protože vám to vypětí tak nějak hrábne do emocí.
Co ale za mě moc nefunguje, je dynamika příběhu. V první půlce jsem měla pocit, že dobré, když jsem se dostala do druhé půlky, nemohla jsem se ubránit dojmu, že Dutka začal hodně zeširoka a od druhé půlky postupně zúžuje. Asi tušil, že si vzal docela velké sousto a bude mít co dělat, aby kniha měla nějaký ten přijatelný počet stránek. Docela bych se ale přimlouvala za to, aby trochu ubral, za mě toho totiž do příběhu zakomponoval až zbytečně moc. Dala bych přednost protříděnější a propracovanější verzi.
Závěrem
Pokud vás zajímají dějiny 20. století, máte aspoň maličkou slabost pro Polsko, celkem netradiční literární počiny a příběhy typu Zakletý v čase, asi nebude na škodu, když po knížce sáhnete. Ale přiznávám, že to asi nebude čtení pro všechny.
Za mě tak 3,5 z 5.
