Ve stínu černých ptáků
Posted On
Vlastně ani nevím, jak jsem na tuhle lehce starší knížku přišla. Pravděpodobně se mi dostala na seznam na základě doporučení spokojených čtenářů. Zpočátku jsem byla spíše skeptická, přeci jen Young Adult knížky bývají občas šlápnutím vedle… Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená!
O autorce
Cat Winters představila světu svou prvotinu už v lehce vzdáleném roce 2013, od té doby se na český knižní trh žádná její další kniha nedostala, škoda. Sice na Databázi knih visí informace týkající se vydání její další knihy, nikomu se ale nejspíš do její české verze nechce. Sluší se ještě dodat, že prvotina Winters byla nominována na cenu za nejlepší YA román, což je na první autorský počin skutečně více než slušné.
O knize
Podobně jako u Dopisů, které nikdo nečetl mě zpočátku odrazoval ne zrovna malý rozsah knihy (342 stran), když jsem ale knihu vzala do ruky, všimla jsem si, že je rozšířená o několik dobových fotografií, takže se ten počet stran fakt dá. Navíc, dobové fotky dávají příběhu docela šmrnc.
Příběh nás zavádí do období první světové války a do času spiritismu. Seznamujeme se s mladou dívkou Mary Shelley, která po zatčení otce prchá ke své tetě. Právě tam znovu potkává svého kamaráda z dětství Stephena a protože už nejsou děti, rodí se mezi nimi něco jako láska. Tu ale nemilosrdně přerve první světová válka. Stephen se rozhodne narukovat a nebohé Mary Shelley zůstávají jen oči pro pláč, Stephenův bratr Julius, živící se pravděpodobně falšovanými fotografiemi s duchy, a hrozba španělské chřipky, která kosí lidi po stovkách, ne-li tisících.
Co myslíte, jak tohle asi nakonec dopadne? Uvidí ještě mladičká Mary někdy svého Stephena? Přežijí všichni španělskou chřipku? A co Juliovy fotografie, jsou pravé? Dočtete se v knize 🙂
Můj názor
Od YA knih toho většinou radši moc nečekám, nejsem úplně jejich jasná cílovka, ale když mě nalákají, čas od času po nich sáhnu. Ve stínu černých ptáků mě navzdory mým očekáváním doslova pohltilo. Oceňuji především vybrané období, o první světové válce se často nepíše, a také nahlédnutí do spiritismu, vskutku nevídané kulisy pro poměrně zajímavý děj.
Ano, některá místa se dala předvídat, jazyk nebyl úplně nejhonosnější a nejvzletnější, přesto se ale autorce podařilo vytvořit “tak trochu jinou knihu”. A rozhodně si nemyslím, že je jen pro mladé čtenáře. Některé pasáže sice byly trochu “moc” (věřte mi, že až budete knihu číst, poznáte přesně, které mám na mysli), ale s prvky fantasy se dle popisku dalo počítat.
Závěrem
Závěrem opakuji, že jsem byla opravdu příjemně překvapená, knihu jsem četla s chutí a s živým zájmem o to, co bude dál. Přesně něco takového bych chtěla číst někde na prázdninách u babičky, zahrabaná pod duchnou s baterkou v ruce. Takže ano, jedno velké doporučení na prázdninové i jiné čtení!
Dávám 4 z 5, ale jen proto, že Dopisy, které nikdo nečetl na mě zapůsobily srovnatelným dojmem a musím tedy hodnotit stejným počtem bodů 🙂
