Budapešť: Den druhý
Posted On
Budapešť jsme opustili ve chvíli, kdy jsme se v pořádku doploužily na byt a ve zdraví ubytovaly. A co se dělo dál? To se dozvíte dneska!
Na úvod
Pro první den v Budapešti jsme si vybraly jen jednu stranu řeky. Zpočátku jsme sice básnily o tom, že zvládneme strany obě, ale to se brzy ukázalo jako holý nesmysl. Pokud chcete chodit výhradně po svých, doporučuji Vám projít první den jednu stranu řeky a druhý den začít za řekou.
Den druhý
Druhý den nám počasí ještě přálo. Navzdory tomu, že byl začátek února sněhu moc nebylo, a ačkoliv bylo mrazivo, bylo docela hezky. Uznávám, trochu neobvyklá doba pro návštěvu Budapešti, ale vyplatilo se. Turistů bylo minimum a čas od času nám tváře pošimralo sluníčko.
Hrad Vajdahunyad
Z bytu jsme ráno pomalým krokem vyrazily směr hrad Vajdahunyad. Nádherné místo, kdo by řekl, že se dřív jednalo jen o dřevěnou kulisu pro mileniální oslavy. Hrad tak, jak ho známe dnes, byl vybudován relativně nedávno, na konci 19. století.
A další zajímavost, v areálu kolem hradu můžeme najít všechny hlavní architektonické slohy, tedy románský, gotický a renesančně-barokní. Okolí hradu a jeho nádvoří je přístupné zdarma, dovnitř jsme se nepodívaly, takže o výši vstupného poreferovat nemůžu.
Náměstí hrdinů
Z hradu jsme si to namířily na Náměstí hrdinů. Cesta vedla kolem nádherného kluziště, kolem hrála hudba a místní nabízeli ve stáncích nejrůznější lahůdky. Zkrátka skvělá atmosféra.
Náměstí hrdinů je jedno z hlavních náměstí města a je součástí světového dědictví UNESCO. Jeho nejvýraznější dominantou je Památník Tisíciletí, to je to místo, kde si turisté dělají „skákající fotky“. A jo, taky jsem to zkusila.
Čas oběda
Zima i trasa nám daly pořádně zabrat, proto jsme začaly pátrat po nějaké té restauraci. Nakonec jsme se stavily v Belvárosi Lugas Vendéglő, což je restaurace hned naproti bazilice svatého Štěpána. Tomu říkám dvě mouchy jednou ranou!
Obsluha byla milá, mluvila na nás hezky anglicky a pečlivě se starala o naše pohodlí i prázdné žaludky. A když jsme platily, nebrečely jsme. Což je hlavní. Pokud si dobře vzpomínám, obsluha přívětivě reagovala i na výčet kamarádčiných potravinových alergií, to se třeba v Česku moc často nestává.
Bazilika svatého Štěpána
S plným žaludkem se nám to hned štrádovalo líp! Pořádně jsme si prohlédly baziliku svatého Štěpána, která byla hned naproti. A byla to opravdu krása.
Zlatý hřeb dne
Baziliku jsme nechaly pomalu ale jistě v zádech a zamířily jsme k tomu nejdůležitějšímu. Pamatujete? Na počátku byl parlament. A já ho hned druhý den spatřila na vlastní oči. Byl to vskutku nezapomenutelný okamžik!
A i když jsem od té doby navštívila několik měst, zemí,… na parlament stále ráda vzpomínám a vím, že se kvůli němu do Budapešti rozhodně někdy vrátím! Nejspíš na jaře, ne že by mu zima nesvědčila, ale rozkvetlé stromy kolem, to musí být teprve atmosféra!
Boty na břehu Dunaje
Radost a nadšení vystřídala vlna smutku. Vím, v poslední době se o botách na břehu Dunaje hodně mluví. Nepamatuji si ale, že by tomu tak bylo i před naší návštěvou Budapešti. O botách jsem se dozvěděla, až když jsem plánovala naši „prohlídkovou trasu“.
Po tragické události z první poloviny roku 2019 ale tyto boty nepřipomínají už jen válečný masakr Židů, ale také potopenou loď, na jejíž palubě nalezly smrt nejméně dvě desítky Jihokorejců. Smutné místo se tak stalo ještě o něco smutnějším.
Széchenyi Lánchíd
Pomalu se začalo stmívat, popošly jsme tedy ještě k nádhernému řetězovému mostu Széchenyi Lánchíd a trochu se pokochaly naším zítřejším cílem cesty, druhým břehem řeky Dunaj.
Nebojím se srovnávat krásu maďarského mostu s o něco slavnějším Tower Bridge. Myslím, že oba mosty mají své kouzlo a stojí za to na chvíli se u nich zastavit.
Slavnostní večeře
Den se chýlil pomalu ale jistě ke konci a my měly zase hlad. A co víc, celý den se nesl ve znamení mých 26. narozenin. Vidět v den svých narozenin milovaný parlament? Pecka. I večeři jsme chtěly pojmout trochu stylově, nejlíp ryze maďarsky.
A vlastně jsme měly štěstí. V restauraci Paprika Vendéglő totiž mívají permanentně obsazeno! Pokud tedy budete chtít jednu z nejlepších restaurací v Budapešti navštívit, doporučuji Vám rezervaci. My jsme si chvíli počkaly a nakonec nás usadily ke stolu, který se uvolnil.
Na jídle jsme si neskutečně pochutnaly. Restaurace je trochu dražší, ale opravdu výborná. Jo, a rozhodně vyzkoušejte maďarské pivo! Dodnes na něj nemůžu zapomenout ♥ A nebojte, mluví několika světovými jazyky.
Toť druhý den! Nebojte, ještě je před námi den třetí, tedy závěrečný. Ten přinese noční prohlídku města! 🙂
