Na cestách

Můj ukrajinskej deník: Život v bublině

Łyczakowský hřbitov Posted On
Posted By Zrzi

Cestování je důležité. Když totiž cestujete, žijete pak v mnohem menší bublině. Nikdy jsem si nedělala iluze o tom, že nás stát o všem pečlivě a důvěryhodně informuje. Po měsíci na Ukrajině jsem přišla nejspíš i o jejich poslední zbytky.

Netradiční turistika

Stačila k tomu vlastně jedna vcelku nevinná návštěva hřbitova. Když jezdíme do zahraničí, často se chodíme dívat i na místní hřbitovy. Pro někoho je to možná morbidní a nechutné, pro nás je to ale součást tamní kultury.

Łyczakowský hřbitov
Łyczakowský hřbitov

Smutné prozření

A právě lvovský hřbitov je místo, které mě za celý můj pobyt šokovalo vůbec nejvíce. Samozřejmě, že jsem věděla o problémech na Krymu, o válce, která na východě zuří. Ale mé představy byly poněkud zkreslené vlivem české vlády a českých médií. Nebo si alespoň nevzpomínám, že by se u nás pravidelně mluvilo o tom, kolik lidí v tomhle boji umírá.

Łyczakowský hřbitov
Łyczakowský hřbitov

Syrová realita

Jako první se nám naskytl pohled na řadu hrobů s portréty příslušníků ukrajinské armády. Byla jich spousta. Muži nejrůznějších věkových kategoriích. Všichni padli ve válce, která je tak aktuální, tak blízká, v té, o které se v Česku téměř nemluví. Myslela na to, že Lvov je město v západní Ukrajině. Situace v jiných městech bude nejspíš mnohem horší.

Diskuze

Tohle jsme ani jeden nečekali. Samozřejmě, že nás to přivedlo k diskuzi na téma “proč“. Napadlo nás hned několik důvodů, snad se nám celá ta válka zdá příliš vzdálená, máme pocit, že se nás netýká. Možná je česká politika výrazně provýchodní a informace takového typu by narušily směřování státu, kdo ví. Jisté je to, že je situace vážná, smutná, a že se o ní přesto nemluví.

Łyczakowský hřbitov
Łyczakowský hřbitov

Kdo ví

Kdo ví, třeba bychom se naučili vnímat Ukrajince trochu jinak. Třeba bychom na ně hleděli s větším respektem. Ano, je to svébytný národ, jezdí k nám často za prací, mnozí chtějí studovat na našich vysokých školách, aby se vyhnuli odvodu do armády. Jsou to ale velcí lidé se smyslem pro vlast. S dovolením si půjčím slova jednoho z nich, která si nechal vytesat na svůj hrob.

Když ne já, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?

Hrdinům sláva! Tak nějak mám strach, že v Česku by podobný konflikt dopadl naprosto jinak. A je mi z toho smutno.

Related Post

leave a Comment