Mazl tov
Posted On
Knížku jsem měla na seznamu a dostala jsem se k ní vlastně mnohem dřív, než bylo v plánu. Podařilo se mi ji totiž vyhrát v jedné ze soutěží pořádané Daily Coffee. A vlastně jsem se k ní odhodlala ještě před zhlédnutím seriálu Unorthodox, který ve mně zájem o současný život židovských komunit vzbudil.
O autorce
Margot Vanderstraeten je belgická spisovatelka a novinářka, knih napsala hned několik, ale do češtiny byla zatím přeložena jen tato jediná. A není divu, za Mazl tov totiž autorka na domácí půdě obdržela hned několik ocenění, zaznamenala komerční úspěch a kromě češtiny byla přeložena i do angličtiny, němčiny, francouzštiny a polštiny. Což dává prostor domněnce, že se autorce otevřely dveře do celého světa a je tedy možné, že se brzy dočkáme i překladů jejích dalších knih.
O knize
Kniha balancuje na pomezí mezi beletrií a vzpomínkovou literaturou. Převážně vychází z vlastních zkušeností Margot Vanderstraetenové, autorky, která se coby vychovatelka / učitelka dostala do prostředí ortodoxní židovské komunity. Rodina, do které se autorka dostává, je moderně ortodoxní. Během četby pochopíte, že se jedná o poměrně uzavřenou komunitu, do které není jednoduché jakkoliv proniknout. O to cennější autorčino svědectví je.
Můj názor
Knížku jsem nepřečetla na jeden zátah a nebýt celé té koronavirové situace, možná bych ji nedočetla vůbec. V celém příběhu v podstatě figurují dva velké celky, prvním je nespočet zajímavých reálií týkajících se života ortodoxních i neortodoxních židů, druhým je omáčka, kterou autorka všechny tyhle zajímavé informace zalila. Škoda. Méně omáčky by dalo víc prostoru tomu zajímavému. Ve výsledku se cítíte tak akorát ubití řadou nezáživných informací, utkví vám pár těch zajímavých a skutečně přínosných, ale víc nic. Je to obrovská škoda. Obrovská. Nedozírná. Ale stalo se.
Závěrem
Nechci knížku zatracovat úplně, ale zároveň vám nechci dávat falešnou naději na ohromující počtení. Má smysl si knížku vzít, proletět ji a vytáhnout si z ní to “zajímavé“, “nové”, “dosud nepoznané”, zbytek číst nemusíte, přijde mi to zbytečný. Za mě všechna ta omáčka akorát kazí celkový dojem z knihy. Možná celé téma a celou tu látku autorka prostě jen blbě zpracovala, těžko říct. Po dočtení ve mně ale zůstal pocit, že se to dalo prostě udělat líp. Opakuji, že se cítím celým tím textem neskutečně umlácená a pohmožděná, přidušená a znechucená. Takový dojem by dobrá knížka zanechat neměla, ne?…
Za mě 3 z 5. Bohužel.
