Osvětimská ukolébavka
Posted On
Knižní krize mě dohnala k tomu, abych začala krást knížky svému muži. První ukradenou byla právě Osvětimská ukolébavka, kterou jsem ho obdarovala pod vánočním stromečkem. O to náročnější čtení to pro mě bylo. Knihu jsem samozřejmě vybírala pečlivě, ale přeci jen, až když to člověk sám čte, zjistí, jestli nedaroval totální tragédii.
O autorovi
Mario Escobar je španělský spisovatel, pedagog a absolvent magisterského programu Historie, soustředí se především na téma inkvizice, reformace a náboženských sekt. K Osvětimské ukolébavce má tedy na první pohled blízko, ale po detailnějším prozkoumání jeho preferencí teda trochu váhám, hahaha.
O knize
Kniha byla v originále vydána v roce 2016 a českého překladu se dočkala o tři roky později. Vypráví příběh Helene Hannemannové, o kterém jsem nikdy před tím neslyšela a o kterém jsem toho, kupodivu, nenašla ani moc na českém internetu a je to škoda. Knize Mario Escobara to ale v tomto kontextu jen přidává na hodnotě.
Helene je rozhodně pozoruhodná reálná i literární postava. Jen si považte, žít v Německu před druhou světovou válkou a provdat se za cikána! Před svatbou i po svatbě Helene pociťovala nesouhlas okolí i širší veřejnosti, se sílícím důrazem na rasovou čistotu a preferování tak zvané árijské rasy tento nesouhlas čím dál více graduje. Ve chvíli, kdy si pro manžela a děti přichází gestapo Helene ani chvíli neváhá a odchází s nimi do neznáma, ačkoliv vzhledem k původu mohla zůstat ušetřena.
Podaří se celé rodině přežít? Jak se bývalá zdravotní sestra a talentovaný hudebník sžijí s krutým prostředím osvětimského koncentračního tábora? Dočtete se jen a jedině v knize.
Můj názor
Z hlediska jazyka a stylu žádný valný zážitek, ale to se u knih podobného formátu dá celkem čekat. S odstupem času mám pocit, že i postavy byly tak nějak ploché a že by příběh snesl možná o něco víc emocí a citů, větší procítění. Nemůžu říct, že by mě kniha vyloženě zklamala, ale za celým příběhem prostě cítím potenciál, který nebyl využitý naplno a do posledního zrnka, což je škoda. Příběh by si podle mě zasloužil lepší a především propracovanější a promyšlenější zpracování.
Trochu mě mrzelo, že se na konci knihy autor odchýlil od reálu a dal čtenářovi falešnou naději na něco, co ve skutečnosti vůbec neproběhlo. Myslím, že měl servírovat příběh takový, jaký ve skutečnosti byl. S minimem příkras a bez snahy “zalíbit se”.
Závěrem
Takhle, knížka vás určitě nezklame. K příběhům a postavám, které už z prostředí Osvětimi znáte si přiřadíte jednu novou, velmi výraznou a inspirativní, o které budete moct v diskuzích na tohle téma vyprávět. A bude to fajn, když o ní budete vyprávět, protože, jak zaznělo v textu, doposud její jméno na českém internetu nezaznělo.
Pojďme to napravit: Helene Hannemannová, byla jsi skutečně inspirativní a jedinečná, jsem ráda, že jsem tě prostřednictvím této jinak dost průměrně napsané knížky mohla poznat! A budu se o tobě snažit mluvit, budu šířit tvůj příběh a jednou ho snad předám i ve škole.
Za mě 4 z 5.
