Můj ukrajinskej deník: Kam na jídlo? I.

Posted On 24. 9. 2019

Nebudeme si nic nalhávat, jídlo je prostě základ. A cestování se prostě bez pořádného žvance neobejde. Jak ale vybrat tu správnou restauraci? Najít odpovídající poměr mezi cenou a kvalitou není vždy jednoduché. Pojďme se tedy podívat, kde se můžete najít ve Lvově!

Pochopitelně jsem zatím vyzkoušela jen několik restaurací. Článek Vám tedy představuji jako takový první díl, po kterém budou jistě následovat další. Připraveni? 🙂

E.cafe

Už na začátek Vám prozradím, že Lvov má u turistů přezdívku “město kaváren” a já tomu prostě musím dát zapravdu. Ve lvovských kavárnách kromě skvělé kávy často najdete i něco k jídlu. Třeba jako v E.cafe. To byl vlastně náš úplně první ukrajinský oběd.

Prostředí restaurace bylo příjemné, obsluha okamžitě zareagovala na to, že nemluvíme ukrajinsky a pro jistotu donesla i menu v angličtině. Za polévku bograč jsme dali 60 ukrajinských hřiven. Přirovnala bych ji k naší gulášovce, nebyla špatná, ale ve Lvově umí i lepší.

Po polévce následovaly samozřejmě pelmeně, co taky jiného na první ukrajinský oběd 🙂 Bohužel, pelmeně jsme už ochutnali i jinde a tak jsme tedy mohli srovnávat. A ne, těm z Kaliningradu se prostě nevyrovnaly. Za cenu 40 hřiven jim to ale snad můžeme odpustit.

Celkově ale můžeme restauraci doporučit 🙂 Hodnocení: 4 z 5!

Udonchik

Já to teda píšu dohromady, ale správný název bude spíš Udon Chik. Ale co na tom. Hlavní je, že to dělají naprosto božské japonské nudle. Ano, fakt japonské. A v nejrůznějších kombinacích. Různé druhy masa, houby, krevety, mořské plody… Až z toho jde hlava kolem. Za menší nudle (350 g) zaplatíte zhruba 60 hřiven, za větší (450 g) pak 80 hřiven.

Taky tu ale umí pizzu nebo polévku ramen. Moc rádi se sem vracíme a dovedu si představit, že sem zajedeme na romantický víkend po letech jen kvůli Udonchiku! 🙂 Jo a obsluha se nebojí mluvit ani rusky, ani anglicky.

Hodnocení milion z 5! 😀

Sontsevyr

Do téhle restaurace jsem zavítala náhodou. Chtěla jsem si někde dát oběd a Sontsevyr byl kousek. Bylo tedy jasno. Restaurace působila zvenku i uvnitř vcelku luxusním dojmem. S obsluhou jsem se v pohodě domluvila, slečna mluvila rusky.

Jídlo působilo taky vcelku luxusně, servírování bylo lákavé, chuť už o něco méně. Vybrala jsem si nakonec jídlo z menu. Nabízeli i obědové menu, ale z něj mě nic nelákalo (ale bylo levnější, stálo asi 90 hřiven).

Polévka nebyla špatná, jen maso v ní mi moc “nevonělo” a tak jsem ho vysortovala na kraj talíře. Druhé mě rovněž moc nepotěšilo, lasagne byly plné mletého masa, bešamel žádný, rajčatová omáčka taky ne. Na chuť sice špatné nebyly, ale zrovna v tomhle stylu je moc nemusím.

Z restaurace jsem tedy odcházela sytá, ale ne příliš spokojená. Proto 3 z 5!

Zlatou medaili za první týden tedy rozhodně dostává Udonchik! Bude těžké obstarat mu nějakou důstojnou konkurenci 🙂