Budapešť: Den první
Posted On
Úvod máme zdárně za sebou. Víte kam jsme jely, proč jsme tam jely, jak jsme jely a kde jsme hledaly ubytování. Jaký byl náš příjezd do města a jaké byly naše první dojmy se dočtete v dnešním pokračování 🙂
Cesta
Když jsme s odstupem času hodnotily naši výpravu, shodly jsme se na tom, že jsme si “vybraly menší zlo”. Letět se nám nechtělo a jelikož ani jedna neřídíme, vybíraly jsme mezi autobusem a vlakem. Nakonec volba padla na vlak a nelitovaly jsme. Teda, skoro.
Vyrážely jsme ze Svitav, odtud jsme se “kodrcaly” do Brna, v Brně jsme přestoupily na přímý vlak do Budy. Klasické ČD, design povedený, ale bez WIFI, kterou nám sliboval IDOS. Když jedete kousek, skousnout se to dá. Když ve vlaku sedíte čtyři hodiny, mírně Vás to naštve. Naštěstí ale pořád ještě patříme mezi generaci, která se dovede zabavit i jinak. Čtyři hodiny by se ale s internetem daly slušně využít k “doplánování” výpravy.
První dojmy
Do Budy jsme dorazily za tmy (a možná, že je to dobře). V noci na nás město působilo kouzelně, nicméně nemohly jsme se zbavit dojmu, že nás co pět minut nutně někdo okrade. Tenhle pocit nás, bohužel, neopustil ani za denního světla.
Bohatší o ukrajinskou a kaliningradskou zkušenost už vím, že tohle zkrátka ta východní atmosféra, která je nám “ze Západu” trochu cizí a vyvolává v nás jistý diskomfort. Není se ale čeho bát 🙂
Navíc jsme se hrdinně rozhodly, že na byt dojdeme pěšky, což se ukázalo být osudovým omylem. Byt se sice tvářil, že je téměř za rohem, jenže s nacpanými batohy se cesta táhla přímo nekonečně.
Pokud se tedy vydáte po našich stopách, doporučuji vzít si na cestu z nádraží na byt MHD nebo třeba Uber 🙂
Ubytování
Jak jsem již psala v první části, ubytování jsme si našly prostřednictvím Airbnb. Vybraly jsme si apartmán nedaleko od centra města a za tři noci jsme zaplatily dohromady krásných 1 800 Kč (celý apartmán – kuchyň, ložnice, koupelna, obývák, jsme měly pro jen sebe).
Na Airbnb jsme uvítaly především způsob tzv. samoobslužného ubytování. Od majitele bytu jsme obdržely podrobné instrukce – adresu, popis cesty k bytu a kód k “sejfíku”, který byl připevněn hned u vchodu do bytu.
Samotný apartmán byl perfektní. Hned po otevření dveří nás do nosu praštila vůně čisticích prostředků a celý byt jen zářil čistotou. Vzhledem k tomu, že jsme se na cesty vydaly na začátku února, byla ještě zima a i v apartmánu bylo, bohužel, chladněji (nepomohlo ani topení v podlaze).
Kromě bytu bez kvalitnějšího vytápění nás ještě zarazilo okolí samotného domu. Maďaři vchody do domů často nezamykají. Když se jdete tedy uprostřed noci ubytovat a vidíte před sebou otevřený vchod a za ním nic než tmu, fantazie pracuje na plné obrátky.
Do domu se tak mohl dostat prakticky kdokoliv. Hned za vchodovými dveřmi se povalovaly pytle s odpadky a chodba celkově působila spíše neudržovaným dojmem. Naštěstí nás zarazilo pouze okolí, byt sám byl útulný a dokonalý.
Vyčerpané zážitky z cesty jsme usnuly jako když nás do vody hodí. To, jak jsme strávily náš druhý (první) den v Budapešti zase někdy příště 🙂
