Můj ukrajinskej deník: Proč jsem odjela

Posted On 28. 10. 2019

Ne že bych se potřebovala nějak ospravedlňovat, to opravdu ne. Ale asi by se slušelo alespoň zlehka naznačit důvod svého odjezdu. Odjet na Ukrajinu totiž není jen tak. Na Ukrajinu se jen tak nejezdí. Většinou.

Studium

Čas od času tady na sebe práskám, že jsem rusistka, že trochu překládám a taky trochu učím. Učitelka ale nejsem. Vystudovala jsem fildu. Vždycky jsem ale učila. Už při škole jsem dávala individuální jazykové lekce. A přišlo mi to fajn. O tom ale někdy příště. Taky jsem studovala archivnictví, takže dvouobor.

Hrozně jsem se během studia chtěla podívat do zahraničí, ale měla jsem strach, že bych pak nezvládla všechno dohnat. Dvouobor byl náročný, kolem sebe jsem ale slyšela i reakce spolužáků, kteří se ze všech těch Erasmů a zahraničních pobytů vraceli. A růžový nebyly. Mluvilo se hlavně o tom, že jim předměty absolvované v zahraničích nechtějí uznávat a tak. To mě upřímně definitivně odradilo.

Ale stejně jsem to nakonec zkusila. Na konci studia jsem si dala přihlášku na měsíc do Petrohradu. Zamítnuto. Jeli ti, co už někde byli. To mě vlastně na naší katedře mrzelo nejvíc.

Práce

Nakonec jsem přeci jen zakotvila ve školství a bylo to hrozně fajn. Když pominu několik nepříjemných detailů, ale ty jsou všude. Byly třídy, se kterými se mi pracovalo dobře, byly třídy, do kterých jsem chodila nerada, byli kolegové, které jsem měla a mám upřímně ráda, a, samozřejmě, byli i kolegové, na které do teď vzpomínám s rukou v pěst. Právě v českém školství jsem ale pochopila to hlavní. Právě české školství bylo jedním z nejvýraznějších důvodů mého odjezdu.

Strnulost

To si tak jdete na pedák, studujete a studujete a najednou je z vás učitel. A to stačí. Najdete si práci v oboru, odkroutíte si požadovaný počet let a vzhůru do důchodu. Na co seberozvoj? Já se ale rozvíjet chtěla. Chtěla jsem dětem otevírat hlavy a moc dobře jsem věděla, že ze všeho nejdřív ji musím otevřít sobě.

Učitel na střední by měl svým oborem žít, a ne jím být jen živ. Měl by se zajímat o aktuality, měl by se v prostředí svého oboru pohybovat, obor by měl být jeho koníčkem, měl by ho důvěrně a dobře znát. Za svůj studentský život jsem ale potkala dost pedagogů, u kterých tomu tak nebylo. A já rozhodně nechci být ten páprda, co si hnije roky za katedrou a učí dokola to samé.

Proto jsem tady. Proto dělám to, co dělám. Chci dávat, chci otevírat obzory i cesty. Nejdřív je ale musím dostatečně otevřít sama sobě. A to je, povím vám, občas celkem fuška 😀