Road trip k Baltu: Drážďany
Posted On
První úsek o délce téměř 350 km máme úspěšně za sebou. Ačkoliv to zní hrozivě, celou dobu jsme jeli po dálnici a skoro jsme ani nepocítili, že jsme ujeli takovou dálku. No a co v Drážďanech? 🙂
Ubytování
Ubytování jsme našli přes Booking a bydleli jsme v hotelu Nolift. Německy jsme se zmohli asi jen na „dobré ráno“, ale nevadilo to, personál uměl anglicky. Ačkoliv jsme dorazili pozdě v noci, nebyl to problém. Hotel má totiž samoobslužný systém ubytování a pokud dorazíte později, obdržíte kód a klíč si prostě sami vyzvednete ve schránce.
Pokoj byl čistý a s ubytováním jsme byli celkově spokojení. V areálu hotelu byla i možnost bezplatného parkování, takže jsme ráno udělali check-out, auto nechali stát u hotelu a do centra vyrazili nejdřív po svých a pak německou MHD.
MHD
Vzpomínám si, že jsme měli trochu problém s koupením lístku. Automaty sice byly i v jiných jazycích než v němčině, ale moc nám nebylo jasné, jestli si námi vybraný lístek smíme koupit. Pletli tam do toho nějaké děti a my nevěděli, jestli si lístek můžeme koupit, i když žádné děti nemáme 😀 Odpověď už známe, můžete. takže se nelekejte, pokud na něco takového narazíte! 🙂
Mešita
V Drážďanech jsem viděla svou první mešitu v životě. Mešita Yenidze byla hned kousek od zastávky, na které jsme vystupovali. Dívali jsme se na ni ale jen z uctivé vzdálenosti, v plánu jsme toho měli tolik, že jsme si žádná větší zdržení nemohli dovolit.
Pokud tedy chcete zvolit podobnou trasu jako my, doporučuji Vám vystoupit u ní 🙂
Zwingergarten
Mířili jsme směrem do centra Drážďan. Cestou jsme míjeli nádhernou Zwingergarten s překrásným výhledem i vodotryskem. Tu jsme ale obešli směrem k budově opery.
V srdci města
V samotném srdci města pak narazíte na pravou, nefalšovanou nádheru! Největší dojem na nás udělala asi Katedrála Nejsvětější Trojice, největší chrám v celém Sasku.
Jedná se o barokní katolický kostel, který byl vybudován jako rodinná hrobka katolických kurfiřtů. Ačkoliv katedrála působí velmi staře (a víme, že 13. století bývá označováno jako století katedrál), nenechme se ošálit, budova pochází z první poloviny 18. století. Její stavba, jen tak pro představu, trvala celých 16 let!
Spokojeně si v srdci Drážďan bez větších úprav či příkras stála až do roku 1945. Během druhé světové války byla ale během bombardování poškozena. Aby toho nebylo málo, Drážďany se staly součástí východního bloku a nikdo se k opravě katedrály moc neměl.
Ke kompletní rekonstrukci tedy dochází až v době uvolnění poměrů a v roce 1965 je úspěšně dokončena.
Hned naproti katedrály si pak můžete povšimnout Rezidenčního zámku. I ten během bombardování utrpěl značné škody, ale byl úspěšně rekonstruován a dnes ho tak můžete navštívit. Nyní ale spíše než funkci zámku plní funkci rezidence vědy a umění.
Zajisté Vás uchvátí také pohled na budovu Semperovy opery, která leží hned naproti zámku i katedrále. I ona byla během bombardování zničena a znovu byla otevřena až v roce 1985. Dnes v budově sídlí saská státní opera a orchestr.
Když obejdete Rezidenční zámek, dostanete se k proslulé galerii Zwinger, které se často přezdívá „německý Louvre“. V Louvru jsem ještě nebyla, takže nemohu posoudit, nicméně, Zwinger na mě rozhodně udělal dojem!
Památka vznikla vlastně tak trochu ze závisti. Saský kurfiřt si chtěl prostě žít na podobně vysoké noze jako Ludvík XIV. Palác ale časem stejně přestal sloužit k „obytným účelům“ a stala se z něj obrazárna. Život v luxusu asi přestal být hit 😀
Za rohem
A další nádhera na sebe nenechá dlouho čekat. Když si prohlédnete Zwinger a srdce Drážďan, stačí ujít necelý kilometr a rozprostře se před Vámi široké prostranství, jehož dominantou je bezpochyby Frauenkirche.
Jedná se asi o nejznámější drážďanskou památku. Chybělo ale málo a o Frauenkirche bychom přišli. Během druhé světové války byla během bombardování srovnána se zemí a její trosky byly ponechány na místě jako memento války. Slavnostní rekonstrukce byla dokončena až v roce 2005. Bohu dík! Byla by to věčná škoda 🙂
Na okraji
No a protože jsme měli celodenní jízdenku na MHD a trochu času k dobru, sedli jsme na první tramvaj s tím, že dojedeme až na konečnou. A právě tady se potvrdilo naše „i cesta je cíl“. Normálně bych asi při plánování na mapě tahle místa vyšťárala jen těžko.
Jako první zastávku jsme si vybrali Trinitatiskirche. Je to vlastně odstrašující příklad toho, jak mohly dnes po válečném bombardování vypadat památky v centru města.
Nedaleko od Trinitatiskirche leží další a poněkud zachovalejší kostel – Herz-Jesu-Kirche.
Naší poslední zastávkou byl rozlehlý hřbitov Friedhof na Tolkewitzer Straße. Hřbitovy my totiž rádi.
Takže je to na Vás, pokud máte podobně morbidní zálibu v tomhle druhu památek, můžete pokračovat dál. Pokud ne, můžete to otočit u kostelů a jet zpátky do centra.
Tip na restauraci
Samozřejmě, že jsme po tom celodenním chození měli hlad jako dva vlci! Jelikož byly ale velikonoční svátky v rozpuku, některé restaurace měly zavřeno. Imigranti ovšem nezklamali a i ve sváteční dny nás nasytili! A nasytili nás tak skvěle, že na to dodnes s láskou a slinami na bradě vzpomínáme!
Na dlabanec tedy jedině do Pizza Bite!
A kam dál?
Celodenní chození po Drážďanech máme konečně za sebou. Naše další cesta bude směřovat do německé metropole – Berlína. Cestou se ale ještě zastavíme na hradě Moritzburg! Máte se tedy na co těšit! 🙂
