Vetešník
Posted On
Přináším Vám recenzi na další zdolanou knihu. O Vetešníkovi se skoro vůbec nemluví. To ale nemusí nutně znamenat, že je kniha špatná. I o tom bude dnešní recenze. Tak ať se líbí!
O autorce
Jess Kidd je poměrně mladá britská spisovatelka (původem Irka), ale rozhodně ne začátečnice! Za sebou už má knihu s názvem Živel, která sklidila solidní úspěch. Škoda, že ani o ní se v Česku nemluvilo. A Kidd je skutečně profesionálka, vystudovala literaturu a tvůrčí psaní a dokonce se i věnovala výuce druhého zmíněného. Co víc dodat, Kidd nejspíš ví, co dělá.
O knize
Vetešník patří k novinkám letošního roku. Trochu se mi rosí čelo z toho, že mám mluvit o ději. Je totiž neuvěřitelně zajímavý, ale zároveň tak neobvyklý, komplikovaný a zvláštní!
V centru dění se pohybují dvě ústřední postavy – Vetešník a jeho pečovatelka Maud. Vetešník je starý protiva, který si doma hromadí nejrůznější haraburdí, Maud ale není o moc lepší. Vídá totiž svaté. Tihle dva spolu zpočátku trochu zápasí, ale ve vzácných chvílích se jim daří najít i společnou řeč.
Toho využívá Vetešníkův syn Gabriel, který se pokouší Maud nejrůznějšími způsoby lanařit ke spolupráci. Nicméně, Maud má svou hlavu. Aby toho nebylo málo, do příběhu vstupují nejrůznější “paranormální jevy” a také záhadné zmizení a možná vražda majitelky domu.
Můj názor
Dlouho jsem nečetla nic tak dobrého! Od prvních stránek jsem byla neuvěřitelně nadšená. Líbil se mi styl vyprávění, trocha sarkasmu, ironie, vhodně použité vulgarismy. Jazyk knihy byl zajímavý, místy správně peprný a rozhodně neobvyklý! Když k tomu přidám vcelku netradiční děj, není o čem. Tahle kniha má rozhodně potenciál. Jen není tak úplně pro všechny. Což bude nejspíš její největší problém.
V poslední době si propagaci zasluhuje jen konzumní literatura, která Vám toho moc nedá. Je to škoda. Vetešník by si zasloužil, aby se o něm mluvilo. Přeci jen, knih směřujících k magickému realismu přeci jen tolik není.
Patří ke knihám, o které by se dalo hodiny mluvit. Kdo je vlastně Maud? A co její podivínská přítelkyně nepřítelkyně Renata? A co Vetešníkova rodina? Kniha vzbuzuje nekonečnou řadu otázek a široký proud myšlenek. Aby toho nebylo málo, máme tu již zmíněné svaté. Ti dodávají knize šmrnc. Potulují se místnostmi, chovají se jako normální lidé a působí tedy i stejně křehce a často i bezradně jako oni.
Stejně tak má šmrnc i ten “starý páprda” – Vetešník. Na první pohled protivný dědek, který pod svým povrchem skrývá snad i jistou křehkost a inteligenci. Když k tomu přidáte těch pár záhad, které do příběhu vstupují, není o čem. Tuhle knihu prostě musíte mít.
Závěrem
Kniha nabízí čtenáři neuvěřitelný jazykový i dějový zážitek. A proto pojďme. Zkusme vzít tu propagaci knih tak nějak do vlastních rukou. Ukazujte, že čtete Vetešníka. Ukažme knižnímu trhu, že jsou čtenáři, kteří se nebojí číst věci, které jsou trochu jiné, trochu náročné a ne jen ryze konzumní. Ukazujte Vetešníka na svém Instagramu, foťte se s ním, hýčkejte ho! Ať tahle neobyčejná kniha získá co nejvíce čtenářů!
Jo, knížku jsem sice měla z knihovny. ale rozhodně si ji koupím. Přesně proto si totiž knihy půjčuji. Abych mohla oddělit zrno od plev a pořídit si jen ty, které opravdu za něco stojí.
Za mě 5 z 5!
