Courám po Česku: Dolní Kounice
Posted On
Za okny nám už nějakou tu chvíli řádí krásné počasí, které signalizuje příchod jara i blížící se letní prázdniny. Vzhledem k situaci, která nastala se, ale na zahraniční dovolenou jen tak nepodíváme. O důvod víc, plánovat nějaké to cestování po Česku, co říkáte? I doma je přeci krásně. Třeba v Dolních Kounicích!
Pár slov na úvod
Jasně, asi Vás jen tak z ničeho nic nenapadne, vydat se zrovna do Dolních Kounic. Někteří z Vás o tomhle místě slyší vůbec poprvé a není se čemu divit. I já o něm slyšela pouze v souvislosti s polorozbořeným klášterem Rosa coeli. Právě ten se stal primárním cílem naší výpravy. Ale všechno pěkně popořádku.
Dolní Kounice leží necelých 30 kilometrů od moravské metropole – Brna. Už samotná cesta do městečka je malebná, krajina je plná luk a klikatících se cest. Pastva pro oči. Vlastně je až s podivem, že na takhle nádherném místě žije necelých 2 500 obyvatel. Třeba já bych se do Dolních Kounic přestěhovala ráda. Navzdory malému území je tu totiž velmi vysoká koncentrace nejen historických památek (není divu, město samotné údajně existovalo už v 11. století). A když k tomu přidáme ještě vinice všude kolem, nemáme daleko k ráji na zemi.
A co že to tam v těch Dolních Kounicích najdete?
Rosa coeli
Asi se sluší začít tím, kvůli čemu jsme do města jeli, tedy polozbořeným klášterem Rosa coeli. Dostat se k němu autem bylo trochu komplikované. Navigace nás totiž vedla na soukromou cestu, což jsme riskovat nehodlali. Nezbývalo tedy než nechat auto pod zámkem a ke klášteru dojít pěšky. Buďte tedy moudřejší a cestu si nastudujte lépe než my!
No a dál nás čekala už jen čistá nádhera. Osobně jsem tedy předpokládala, že klášter leží kdesi na odlehlém místě, daleko od maloměstského ruchu i všedního života. Víc jsem se ale mýlit nemohla, kounický klášter totiž leží prakticky v centru města. A co víc, kolem něj se normálně bydlí. Dokonce sousedí se stejnojmenným penzionem.
Název klášteru by v češtině zněl Růže nebeská (a jsme zase zpátky u toho ráje na zemi, haha). První zmínka o něm pochází z roku 1181 a patřil premonstrátkám. A celkem se mu dařilo, těšil se přízni panovníků i samotného papeže. Během husitských válek byl ale silně poškozen. Tehdy se ale ještě zvedl prakticky z vlastního popela a fungoval dál až do roku 1527, to se dostal do držení Jiřího Žabky z Limberka a začal vzkvétat ještě více. V roce 1703 ho ale stihl devastující požár. To je vše, co se na „vývěsce“ u kláštera dočtete. Zbytek si musíte holt vygooglit.
Vstup do kláštera je zpoplatněn, stejně jako běžné focení na ještě běžnější mobilní telefony. Zpoplatněné je i svatební focení a nejspíš všechno, co se v klášteru právě teď chystáte dělat. Škoda, jinak je to fakt pěkné místo.
Kaple sv. Antonína
Podobně jako klášter mě uhranulo ještě jedno místo, a to kaple svatého Antonína. Vítá vás už z dálky, ještě před samotným vjezdem do městečka. Dostat se ale nahoru k ní není zrovna jednoduché. My jsme nakonec nechali auto pod kopcem a vyšlápli si po křížové cestě až nahoru ke kapli. Neskutečná nádhera, ať už mluvím o zmíněné křížové cestě, kapli, která se před námi čím dál více tyčila, nebo o výhledu na město, které nám leželo doslova na dlani a u nohou.
Takže jo, sem si určitě vylezte. A skoro bych zapomněla dodat, je to zadarmo!
Další možnosti
Taky můžete navštívit kounický zámek, starý židovský hřbitov a asi ještě milion památek, které najdete třeba tady na webu města.
Jo a že vám jsou ty Dolní Kounice nějak povědomé? Ještě aby ne! Městečko se totiž objevilo v legendárním českém filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag.
