Zulejka otevírá oči
Posted On
Když jsem zhruba před rokem, tehdy ještě jako studentka, seděla v posluchárně a poslouchala přednášku tatarské spisovatelky Guzel Jachiny, bylo mi jasné, že si její knihu musím přečíst. O pár měsíců později jsem se ke knize dostala a s potěšením můžu předem prozradit, že se čekání vyplatilo.
O knize
Nic podobného jsem ještě nečetla. Guzel Jachina v knize chytře využila toho, že pochází z odlišné kultury a umně ji do své knihy vložila.
Jako čtenář se tak setkáte se spoustou zvláštních tradic i roztodivných slov, protože se překladatel knihy Jakub Šedivý v rámci zachování autenticity příběhu rozhodl výrazy v textu ponechat. Nemusíte se ale bát, na konci knihy je umístěn slovníček. Příběhu tedy navzdory místy exotickému lexiku s přehledem porozumíte.
Navzdory odlišné kultuře a cizím slovům vám bude Zulejka neskutečně blízká. Na pozadí dějinných událostí 20. století budete společně s ní proplouvat životem a nehledě na odlišnosti budete mít chvílemi pocit, že jste si se Zulejkou něčím blízcí.
A kdo je vlastně Zulejka?
Jak jste se nejspíš dovtípili na základě názvu knihy i předchozí kapitoly, Zulejka je ústřední postavou románu. Na začátku příběhu žije poměrně usedlý život se svým mužem Murtazou, snaží se být poslušnou manželkou a vyhovět všem rozmarům nejen svého manžela, ale také zákeřné tchyně. Pokojně žije v duchu tradic i víry a vlastně si nedokáže ani představit jiný způsob života.
Kdyby se k moci v Rusku nedostali bolševici, dost možná by tak žila dodnes. Ale události nabírají rychlý spád. Věci se dávají do pohybu a osudem smýkaná Zulejka se ocitá v daleké Sibiři ve společenství naprosto cizích lidí. Jedním z nich je rudoarmějec Ignatov, který by měl rozkulačeným obyvatelům Ruska velet, avšak s mrazením si uvědomuje, že se svými svěřenci cítí.
Dokáže se ale vůbec tichá a poslušná žena vypořádat se surovou přírodou? Proč se vlastně na Sibiři ocitá a co její manžel?
To všechno se samozřejmě dozvíte, když si přečtete knihu 🙂
Celkové hodnocení
Ačkoliv má kniha „hrůzostrašných“ 412 stran, každý večer jsem se k ní ráda vracela. Neměla jsem problém začíst se do příběhu, děj příjemně odsýpal a často jsem ho až hltala, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak se budou události vyvíjet.
Vlastně skoro až nechápu, proč ruská nakladatelství odmítala knihu vydat. Možná proto, že příběh ukazuje, že ani zlo není jen jednostranné a že i někdo, kdo stojí na „špatné“ straně může mít vcelku lidskou tvář.
Při čtení Zulejky si člověk uvědomí svou malost a nicotnost. Nejsme vlastně i my všichni tak nějak smýkáni osudem?…
Hodnocení: 5 z 5!
