Zbav nás od zlého
Posted On
Tahle knížka se mi na seznamu objevila nejspíš proto, že je její děj zasazený do 50. let 20. století, tedy do období těsně po druhé světové válce, a okrajově se zabývá odsunem Němců. To všechno jsou témata, která já zkrátka můžu, takže bylo jasný, že po knížce rozhodně sáhnu (přidala bych k tomu ještě slušný hodnocení na Databázi knih). Zároveň ale taky bylo jasný, že budu dost kritická, protože v podobných příbězích jsem jako ryba ve vodě!
Autorka
Věra Fojtová, známá též pod pseudonymem Billie Mayor, pochází z Moravy, narodila se do poměrně velké rodiny jako nejstarší z pěti sourozenců. Psát začala už na základní škole, na střední škole už publikovala svou tvorbu v novinách a časopisech. První knihu vydává ale poměrně pozdě (nar. r. 1947), v 90. letech, jedná se o básnickou sbírku. Kromě poezie ale začíná psát i vydávat také detektivní či historické příběhy, o některé z nich projevila zájem televize. Původně jsem chtěla tvrdit, že o autorce slyším poprvé a žádnou z jejích knih neznám, teď mám ale takové tušení, že mi kdysi někdo doporučoval její knihu Z pamětí krevních písařů, upřímně ale nevím, jestli se mi do ní chce, můj seznam je už tak dost nekonečný.
Anotace
Příběh z jihomoravské vesnice padesátých let minulého století. Počáteční euforie obyvatel opadla a zůstala jen tvrdá realita. Na jaře je ve starém lomu nalezena mrtvola muže ve značném stupni rozkladu. Později je identifikována jako místní Pavel Kuna, jehož náhlé zmizení pokládali vesničané za odchod. Nebyl by ostatně první ani poslední. Určit příčinu smrti je obtížné, proto zní konečný verdikt jako nešťastná náhoda. Karel Bednář, bývalý četník, který se vzhledem k politické situaci v zemi rozhodl od četnictva odejít a věnovat se hospodářství, má však o tom, že se jednalo o nešťastnou náhodu, značné pochybnosti…
Recenze
Na celém příběhu mě jednoznačně nejvíc bavily dialogy a postavy. Autorka dokonale vystihla hlasy všech postav, promlouvaly autentickým jazykem a přenesli mě do prostředí vesnice 50. let 20. století. Bravurní nebyl jen jazyk, ale i téma jejich rozhovorů, všechno bylo takové běžné, pro vesnici typické, cítila jsem se skoro jako jedna z nich. Druhá věc, která mě v knize naprosto dostala, byla zmínka o stavu v jakém se nacházelo místní JZD. Nedávno jsem narazila na článek zabývající se tímto tématem a byla jsem doslova v šoku z toho, jak to v JZD relativně běžně chodilo, autorka problematiku popsala v podstatě stejně. O JZD a kolektivizaci se toho v beletrii zatím moc nenapovídalo, asi je to ještě příliš čerstvé a bolavé téma, snad se o něm pořád ještě bojíme mluvit, ale… ty kráso. Ruku v ruce s tímto šel životní osud Martina Buriana, který nepodepsal a svého skromného hospodářství se nechtěl vzdát.
Tady u toho Buriana se s dovolením zastavím. Před nedávnem jsem naskočila do kurzu psaní knížek a zahlédla jsem jednu radu, u který jsem si řekla jako WTF, to přece ví každý. Nicméně autorka to asi neví, tak to propálím v recenzi. Nikdy, ale fakt NIKDY nedávejte postavám podobná jména či příjmení, čtenáře to mate. V případě této knihy je řeč o Burianovi a Burešovi. Jo a ještě si k tomu přidejte Bednáře, kterému se celou dobu říká naštěstí spíš Karel.
Další, co bych tu ráda zmínila, je fakt, že anotace dle mého naprosto neodpovídá příběhu. Snaží se totiž nalákat na detektivní příběh, ale po přečtení knížky mám pocit, že vražda Kuny je naprosto vedlejší a druhořadé téma. Rozhodně bych na něm nestavěla anotaci, čtenář pak může být zklamaný, protože dostal trochu něco jiného než zaznělo.
S dějem jako takovým jsem jinak žádný větší problém neměla. Příběh byl čtivý, postavy uvěřitelné. Snad mě jen trochu mátlo to, jak se autorka snažila líčit osudy rodiny před stěhováním do pohraničí, a mísila je s životem v pohraničí, tam jsem se cítila kolikrát docela zmatená.
Závěrem
Jako jo, mělo to své mouchy, ale číst se to dalo a nebojím se to doporučit dál. Jako cílovou skupinu vidím čtenáře se zálibou v rodinných osudech, kterým na pozadí běží velký dějiny. Též bych doporučila těm, které baví prostředí české vesnice, v tomhle ohledu působil příběh opravdu dost autenticky. Na léto asi dobrý, případně na dlouhý podzimní a zimní večery.
Dost silně ve mně rezonuje zmínka o JZD a o tom, jak zhruba probíhala kolektivizace, škoda, že se tím autorka v příběhu nezabývala o něco víc. Zaujala mě i postava Kuny, rozhodně si ho budu ještě dlouho pamatovat, všiváka jednoho. Jinak ale spíš takový lepší průměr, dobré, ale vyloženě nenadchne a nepřekvapí. Viděla bych to asi na 3,5 z 5. 3 mi přijde málo, 4 asi zbytečně moc.
