Na cestách

Jak na Nový, tak po celý?

Kyjev Posted On
Publikovala Zrzi

Cestovatelský absťák zatím nijak zvlášť nepociťuju. V zahraničí jsem strávila skoro rok a do Česka jsem se vracela až posledním letadlem, takže jsem z cestování vytřískala, co to jen šlo. Když se tedy za rokem 2020 ohlížím, vlastně mi ani nevadí, že jsem trávila dovolenou v Česku a že tu oslavím příchod nového roku. A protože jsme už skoro na konci, hodilo by se zavzpomínat na to, jak to všechno začalo.

A nebyl by ohňostroj?

Na počátku bylo jedno velký faux pas. Řekla jsem si totiž, že se pro jednou vynořím ze svý introverťácký ulity a zeptám se místních na to, kde je v Kyjevě nejhezčí ohňostroj. Načež se mi dostalo odpovědi, že jsou ohňostroje zakázaný, protože je válka a spousta vojáků se vrací z bojů s posttraumatickým syndromem domů. Původní plán, tedy vybrat ubytování tak, abychom na ohňostroj viděli nejlíp rovnou z postele, ztroskotal.

Ze Lvova do Kyjeva

Vnitrostátní let ze Lvova do Kyjeva ve mně upřímně moc důvěry nebudil, představa, že budu muset znovu trávit pět hodin ve vlaku mě ale natolik děsila, že jsem na letadlo nakonec kývla. Cenový rozdíl nebyl nijak zvlášť velký a kupodivu jsme doletěli ve zdraví.

Jen původní nápad s parkováním přímo u letiště nebyl moc šťastný. Ten, kdo blog pravidelně čte, ví, že neumím ukrajinsky a že obyvatelé Lvova zrovna nehýří ochotou domluvit se rusky. Takže jsme po návratu do Lvova museli vlastní auto z placeného parkoviště prostě ukrást. Akce to byla vcelku legální, protože jsme měli zaplaceno. Dokonce nám dali nějaké číslo a zapsali si nás do sešitu. Jenže nám chlapík, který měl ten večer směnu, nevystavil potvrzení o zaplacení a auto nám bez něj, samozřejmě, nechtěli vrátit. Nejspíš chtěl, abychom mu, coby bohatí západní turisté, zaplatili znovu…

Východní Airbnb

Vlastně si už ani nedovedu pořádně vybavit, co nás vedlo k tomu, abychom šli bydlet do Airbnb. Ceny ukrajinských hotelů totiž nebývají nijak zvlášť vysoké a Airbnb, které jsme si vybrali nebylo výhodné prakticky ničím, ani polohou, ani …. Ale ne, počkat! Mělo totiž masážní vanu a mě hrozně brala představa, že přivítám nový rok v masážní vaně plné bublinek a se šáněm v ruce. Tohle si ale turisté můžou dovolit asi jen v západním Airbnb, ale o tom za chvilku.

Vchod do našeho silvestrovského hnízdečka lásky

První velký špatný bylo, že jsme naše ubytování nemohli najít. Inzerovaný útulný byteček se nacházel v paneláku, který se nijak zvlášť nelišil od ostatních zhruba deseti kolemstojících a prakticky identických “jednovaječných dvojčat”. S číslováním to taky moc horký nebylo, a když už jsme si konečně mysleli, že jsme kápli na ten náš, čísla dveří v prvních dvou patrech vůbec neodpovídala tomu, co nám zaslala majitelka.

Naštěstí jsme ale potkali sympatickou paní důchodkyni (tady jen připomenu, že Kyjev skýtá turistům ten luxus, že se v něm v pohodě domluví rusky) a ta nám vysvětlila, že byla v prvních dvou patrech dřív nemocnice a tudíž číslování bytů od tý doby prostě nesedí.

Asi nebudu přehánět, když otevřeně přiznám, že se nám chtělo utéct. Panelák rozhodně luxusním dojmem nepůsobil, v oknech chyběla skla, chodbou se proháněla meluzína a všechno bylo tak nějak prodchnutý omšelostí.

Asi nemusím říkat, že jsme měli fakt strach z toho, co nás čeká za dveřmi našeho pronajatého bytu.

Klícka uvnitř džungle

Se staženým žaludkem jsme klepali na souseda, aby nám dal od pronajatého bytu klíče (majitelku jsme vlastně za celou dobu neviděli, mluvili jsme s ní jen po telefonu). Vlastně ani nevím, co bych dělala, kdybych neuměla rusky. Majitelka to na mě s angličtinou ani nezkusila, byť věděla, že jsem cizinka, a slepý stařík, který nám předával klíče musel mít nejmíň devadesát. Nadšený z toho, že naproti budou chvíli Čechoslováci nám potřásl pravicí a předal klíč. Chvilka napětí byla tu.

Byt byl čistý a v rámci možností i útulný, takže se nám neskutečně ulevilo. V porovnání s celým panelákem jsme si rozhodně bydleli nadstandardně.

Trable v ráji

Jenže byla zima. To je vlastně problém, na který jsem narazila hned v několika Airbnb pronájmech. Prostě se tam málo topí. Já vím, je to pochopitelný a kdybych byla majitelem bytu asi bych taky šetřila, kde se dá. Jenže nám byla fakt dost velká zima. Podlahovka nestíhala a v koupelně topení prakticky chybělo, když tedy nepočítám přímotop. Nás nenapadlo nic lepšího, než si přitápět plynovým sporákem. Oheň jako oheň, no ne? No, nebudu napínat, skončilo to tak, že nám prostě vypadly pojistky.

A vlastně nám byla nakonec k ničemu i ta masážní vana, na kterou jsem se tak těšila. Majitelé bytu totiž nainstalovali mini bojler, kterým se ta vana prostě absolutně nedala napustit. Snažili jsme se situaci zachránit a dohřát zbytek vody na plotně, ale byla to fakt bída. Voda ve vaně rychle stydla (v koupelně přece nebylo pořádné topení) a báli jsme se, že zas akorát vyhodíme pojistky.

Vana blbá, všechno blbé?

No, nakonec nás zachránilo šáňo. Zahřálo na těle, pomohlo zapomenout na zbytečně velkou vanu a mini bojler… 😀

Vítání roku 2020 kdesi v Kyjevě

Jak na Nový, tak po celý?

Nám se tohle pořekadlo naštěstí nesplnilo. Rok 2020 jsem strávila v pohodě a relativním klidu. Naštěstí ani trochu nepřipomínal tyhlecty kyjevský bojový podmínky. Bůh mu za to žehnej. Možná si řekl, že mě na samým startu dostatečně vytrestal a že bych si zasloužila něco ve stylu klid a mír, teplo a voda.

Doufám, že i ten Váš rok 2020 byl v rámci možností co nejlepší a že nás společně čeká ještě spousta článků, zážitků a tak vůbec ♥

Související články

Komentáře