Na Vánoce za hranice
Posted On
Cestovatelský absťák zatím nijak zvlášť nepociťuju. V zahraničí jsem strávila skoro rok a do Česka jsem se vracela až posledním letadlem, takže jsem z cestování vytřískala, co to jen šlo. Když se tedy za rokem 2020 ohlížím, vlastně mi ani nevadí, že jsem trávila dovolenou v Česku a že tu oslavím příchod nového roku. A protože jsme už skoro na konci, hodilo by se zavzpomínat na to, jak to všechno začalo.
Na Vánoce za hranice
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu trávit Vánoce mimo domov, co mimo domov, mimo republiku, nejspíš bych mu nevěřila. Vánoce doma s rodinou totiž miluju ze všeho nejvíc a i když tak možná nepůsobím, jsem poměrně tradičně založená (tedy, aspoň kdesi v jádru, hahaha). Touha vycestovat ale byla prostě silnější.
Upřímně, ani jsem to odloučení nestihla nijak zvlášť prožít. Na východě jsou Vánoce pracovní den jako každý jiný, a tak jsem si mezi štědrovečerním hodováním a rozbalováním dárků odběhla odučit pár lekcí. Na nějaké stýskání si tedy moc prostoru nezbylo a bylo prakticky po Vánocích.
Stromeček nesmí chybět
I když jsem od začátku věděla, že na Vánoce půjdu normálně do práce, chtěla jsem je oslavit jak se patří, koneckonců jsou přeci jen jednou do roka. Svou roli hrálo i to, že se za mnou na svátky chystal můj muž a naše první společně strávené Vánoce jsem prostě nechtěla odbýt. Kde ale sehnat stromeček?
Bylo mi jasné, že po nádherných jedličkách a statných smrcích koukat nesmím, protože by se mi do maličkého ukrajinského bytu sotva vešly. Lvovská tržiště nabízela ale daleko lepší alternativu, která byla prostorově úsporná a dokonce se tvářila ekologicky. Bylo tedy jasno. Stromeček bude!
Tradiční večeře po ukrajinsku
Večeře mi dělala upřímně mnohem menší vrásky než stromeček. Bramborový salát se totiž dá udělat z ukrajinských surovin úplně s přehledem, koneckonců, i v Ukrajině se běžně dělá salát Olivier, který má s tím naším bramborovým mnoho společného. Horší to bylo s nádobím, můj lvovskej minibyt zrovna bohatou sbírkou salátových mís nedisponoval, ale poradila jsem si i tak.
S výběrem ryby to bylo mnohem těžší. Lvovské supermarkety, a ukrajinské obchody obecně, se totiž rybami jen hemží a člověk tak neví, kterou vyzkoušet dřív.
Vzhledem k pestrosti, která se nabízela, bylo tedy jasné, že má pro tyhle Vánoce tradiční kapr smůlu. Navíc, podmínky, ve kterých prodávaly živé kapry na trzích mi ani o těhlech Vánocích nedaly spát.
No nic, jdeme dál. Rybí polévka se mi vařila skoro sama. Kromě toho, že ve lvovských supermarketech prodávají neuvěřitelná kvanta ryb, prodávají také odřezky z nich. Vzhledem k tomu, že nerada koukám na rybí hlavu pod poklicí byla tedy volba jasná. A polévka byla skutečně výborná!
No a k salátu jsme si nakonec udělali tohohle macka. Nakořenili jsme ho poctivým ukrajinským kořením, zakápli citronem a hodili na pánev. Tuším, že to byl forel (mylně jsme si mysleli, že kupujeme lososa, hahaha). Štědrovečerní tabuli jsme, vzhledem k podmínkám, pojali velmi jednoduše a skromně. Račte si, prosím, povšimnout plastových pohárků na víno. Ty s námi ostatně letěly i do Kyjeva vítat nový rok! 😀
Vánočně nevánoční Lvov
Ráda bych dnešní povídání zakončila tím, že jsme si dali procházku po vánočním Lvově, vzápětí mi ale dochází, že vlastně pro část místních ani moc vánoční nebyl. Na východě je to totiž se slavením vánočních svátků trochu jinak, ačkoliv, Lvov je trochu výjimkou, protože tu moc pravoslavných věřících nežije.
Znovu jsme si prošli trhy před lvovskou operou, posté jsme si koupili horkou medovinu a tlačili se davem lidí. Zkrátka dělali jsme věci, o kterých jsme si mohli letos nechat jen zdát.
