Láskohledači
Posted On
A zase se dostáváme k mé oblíbené facebookové skupině Odstartujte svou knihu! Autorka Láskohledačů je jejím členem a já se právě ve zmíněné skupině dozvěděla o tom, že vydala knihu. A kniha mě na první pohled opravdu zaujala. Zajímavý název, povedená obálka… Musela jsem si ji přečíst! A jak se mi líbila?
O autorce
Autorka knihy pochází z Česka a je o pouhý rok mladší než já (sakra, už i lidé mladší než já vydali svou první knihu). O Tereze Barvíkové jsem toho, bohužel, moc nenašla. Začínající autorka pro ni ale není to pravé označení, na kontě má už dvě knihy z roku 2016 a Láskohledači jsou tedy jejím třetím literárním počinem.
O knize
Láskohledači patří do kategorie tzv. YA knih a lze je zařadit také do fantasy literatury, což už samo o sobě napovídá, že se v příběhu objeví něco tak trochu mimo běžné lidské chápání. Tím “něčím” je roztomilý modrý skřítek Anairam. Je láskohledač a jeho životním posláním je spojit svěřenkyni Marianu (hlavní hrdinku příběhu) s její osudovou láskou. To by nebylo zase tak složité, kdyby Mariana už jednu lásku neměla a Anairam nebyl zavázaný mlčet o tom, kdo je pro ni ten pravý.
Vztah láskohledače a Mariany se brzy ukáže být výjimečným, protože dívka svého skřítka vidí a může s ním komunikovat. Právě díky tomu se zrodí vcelku nebezpečný nápad navštívit Anairamovu zemi láskohledačů. Podaří se jim vymyslet plán a zemi navštívit? Nebude mít kvůli nerozvážnému nápadu své svěřenkyně skřítek problémy? A co pravá láska, najde ji Mariana nakonec?
Můj názor
Autorčin nápad se mi moc líbí. Láskohledači, osudovost, … Super! Nadšená jsem byla i ze způsobu vytváření jmen láskohledačů. Co do míry kreativity nemám autorce rozhodně co vytknout. Z pozice autorky se mi líbil POZOR, MOŽNÝ SPOILER otevřený konec knihy, je fajn, nechat si otevřená vrátka. Z pozice čtenáře to asi moc fajn není, ale to je věc druhá.
Bohužel, to je asi vše, za co můžu knihu chválit. Kreativním nápadem to totiž končí. A ne, nebudu argumentovat tím, že nejsem cílovka YA literatury. I knihy tohohle žánru se přeci dají napsat slušně :-/ Kreativní nápad v Láskohledačích troskotá na vcelku nešťastném provedení. Možná kdyby někdo autorce pomohl, poradil, nasměroval ji k tomu, jak knihu přepracovat, aby působila trochu uvěřitelněji a opravdově…
Bohužel, nic takového se nestalo. Takže tu máme Marianu, která se čas od času chová trochu neadekvátně vzhledem k situaci. Jazyk je na tom podobně, autorka občas používá výrazy, které nepůsobí zrovna dvakrát přirozeně. V první části knihy mi “otravovalo” čtení lehké nadužívání citoslovcí (třeba “ou”), naštěstí problém v průběhu knihy zmizel. Dokonce i dialogy působí dost zvláštně a jsou jen těžko uvěřitelné. Postavy jsou ploché, nezajímavé, bez vývoje, vlastně i bez života. Nuďáro.
Závěrem
Moc bych přála tomuhle kreativnímu nápadu lepší zpracování a mrzí mě, že autorce nejspíš nikdo nepodal pomocnou ruku. Tenhle nápad má neskutečně skvělý potenciál, který, bohužel, zůstane nevyužitý. Za sebe vím, že si druhý díl rozhodně nepřečtu. Třeba bych měla z knihy lepší dojem, kdyby nějaký ten konec měla. Díky tomu bych třeba měla pocit, že děj nějakým způsobem graduje, a že někam spěje.
Za mě 3 z 5 (a to jsem skutečně mírná)
