Můj ukrajinskej deník: Dominikánský chrám
Posted On
V myšlenkách se čím dál častěji vracím do milovaného Lvova. Nemůžu se dočkat, až zdánlivě nekonečný koronavirus pomine alespoň natolik, abych mohla znovu vycestovat a udělat si krátké zastavení v Ukrajině. A protože poslední dny trávím nostalgicky nad fotkami z cest, rozhodla jsem se, představit vám některé ze svých oblíbených lvovských památek. Začneme hned mou nejoblíbenější, Dominikánským chrámem.
Lokace a základní informace
Dominikánský chrám (nyní řecko-katolický Chrám přesvaté eucharistie) na své cestě Lvovem rozhodně nemůžete minout, jednak proto, že leží hned u hlavního náměstí, a jednak proto, že je poměrně dobře vidět ze všech stran. Patří k nejcennějším barokním památkám Lvova, ale i celé Ukrajiny.
První (tehdy ještě gotický) kostel tu stál už někdy ve 13 – 14. století, (našla jsem dva letopočty, uvádím oba) do našich dnů se ale, bohužel, nezachoval. (Zčásti i proto, že ho rozstřílel svatby chtivý Luka, dočtete se níže v zajímavostech). Dnes se kocháme o něco modernější variantou z 18. století, která byla o století později ještě doplněna krásnou barokní zvonicí.
Na závěr úvodu jedna zajímavost: Toho, kdo navštívil Vídeň do oka rozhodně praští podoba s Karlskirche, kterým se ve Lvově nechali inspirovat.
Adresa: Muzeina Square, 1, Lviv, Lviv Oblast, Ukrajina, 79000
Vstup
Vstup do chrámu není nijak omezený ani zpoplatněný. Dokonce se bez problémů můžete účastnit bohoslužby či třeba svatby (i to se mi během pobytu ve Lvově několikrát poštěstilo). Doporučuji ale alespoň částečně dodržovat nějaký “náboženský dress code”, rozhodně byste dovnitř neměli naklusat v minisukni a pánové v tílku a kraťasech, chce to trochu úcty a respektu, Ukrajina je přeci o něco více nábožensky založená než Česko.
Pokud se z nějakého důvodu budete zdráhat vkročit dovnitř, můžete se kochat pohledem na chrám z nedalekých restaurací a kaváren, které mívají přes léto letní zahrádky. Hezčí výhled ve Lvově snad ani nenajdete ♥
Zajímavosti z historie
V 16. století se tu odehrálo drama, za které by se nemusel stydět ani sám velký Shakespeare. Prakticky se jednalo o něco, co bychom mohli klidně označit jako “bitva o nevěstu”. Dívka si nechtěla vzít toho, koho jí vybrali a tak se prostě “zašila” k dominikánům. Jenže budoucí ženich byl skutečně odhodlaný a svatby chtivý, takže chrám vytrvale ostřeloval, až nakonec dostal “Nastěnku za ženu”.
Do roku 1946 se právě v tomto chrámu nacházel zázračný obraz Vítězné Matky Boží, teď byste ho tu ale hledali jen marně, aktuálně se totiž nachází v Gdaňsku.
Během komunistické éry se chrám snažili zničit, ale nepodařilo se. Alespoň ho tedy uzavřeli pro veřejnost a zřídili v něm sklad. V roce 1970 chrám povýšil na muzeum ateismu, udělali v něm velkou přednáškovou síň a až do úmoru zde debatovali o rozličných ateistických tématech.
Kostel je řecko-katolický teprve krátce, od 90. let 20. století.
