Knihomolův koutek

Němci

Posted On
Publikovala Zrzi

Vážení čtenáři, dnes se vás pokusím seznámit s českou autorkou píšící pod zajímavým pseudonymem. Mnozí z vás se s ní už nejspíš setkali při četbě její nejnovější knihy, já jsem ale ponořila do o něco staršího příběhu z jejího pera a tady je můj pokus o recenzi!

O autorce

Tereza Jandová, v českých literárních vodách známá jako Jakuba Katalpa se narodila v roce 1979 v Plzni a vystudovala snad všechno, co se správnému spisovateli k jeho řemeslu hodí – bohemistiku, mediální studia a psychologii. Románový debut Je hlína k snědku? vydala Jakuba-Tereza poměrně nedávno, v roce 2006, a troufám si tvrdit, že od tohoto okamžiku sláva a oblíbenost nenápadné české autorky stoupá vzhůru. Kdo by neznal její poslední knihu – Zuzanin dech? Ostatně, i na tu se chystám!

O knize

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy doráží poslední z balíčků, které rodině Mahlerových už od čtyřicátých let pravidelně přicházejí. Svému synovi Konradovi je posílá Klára Rissmannová, žena, o které se v rodině nikdy moc nemluvilo a po smrti Konrada tak zůstává mnoho otázek nezodpovězených, ale také nevyřčených. Proč svou biologickou matku neměl rád? Proč o ní prakticky nemluvil?


Klářina vnučka se ale rozhodne, že babičku najde a zjistí pravdu… No a vy? Vám nezbude nic jiného než ji coby čtenář doprovodit do válečných Sudet a poválečné Prahy.

Můj názor

Musím už na úvod říct, že první setkání s autorkou bylo nečekaně příjemné a moc nechápu, proč se o ní víc nemluví. Vlastně jsem její jméno začala pořádně vnímat až v souvislosti s poslední knihou, což je trochu škoda, neměla by zapadnout. Němci se totiž klidně můžou postavit hned vedle děl autorek jakými jsou Mornštajnová nebo Lednická!

Příběh byl skvěle vystavěný, jako čtenář jsem se v něm neztrácela a nic mi nebránilo v tom, abych si ho naplno užila. Pravděpodobně mi v tom pomohlo přehledné rozdělení do tří linií, do té válečné, do té odehrávající se ve 20. století a do té, která by se dala nazvat současností.

I jazykově byl velmi povedený, je znát, že Jakuba Katalpa svému řemeslu opravdu rozumí. I vykreslení charakterů postav chválím, odnáším si živou představu o tom, jak hlavní protagonisté knihy vypadali a vyvolali ve mně řadu emocí. Nejvíc jsem asi musela trávit rasa Weissmanna, autorka mě oslovila výběrem netradiční profese, ale i tím, jak se ho jako postavy ujala. Za mě tedy jeden velký potlesk.

Vyzdvihuji také to, že se spisovatelka rozhodla uchopit téma trošku z “jiného konce”, přeci jen, Klára je Němka, příběh nás zavádí do Sudet a líčí i stále tolik opomíjený odsun Němců. Příběh se ale okrajově dotýká také války první, která velmi ovlivnila Klářin život. I za to patří autorce dík.

Závěrem

Děkuji autorce za parádní počtení, několik stránek z knihy jsem si vyfotila a přidala do “zásobníku” textů, které se chystám použít ve výuce dějepisu. Vám všem doporučuji, abyste se v knihovnách nepřetahovali jen o Zuzanu, ale taky o Němce, rozhodně vám čtenářsky, ale i lidsky mají co nabídnout. Těším se na další autorčiny knihy, fakt že jo!

Za mě 9 z 10!

Související články

Komentáře