Sběratelka sirotků
Posted On
Sběratelku sirotků jsem měla na seznamu pěkně dlouho, ale byl celkem problém se k ní v naší knihovně probojovat, na knihu se totiž stály doslova fronty. Ono není divu, když se na Databázi knih těší tak skvělému hodnocení. Nicméně v červnu se na mě konečně usmálo štěstí, zájem o Sběratelku sirotků lehce opadl, a tak mohla knížka konečně přistát v mé objednávce.
O autorce
Ellen Marie Wiseman je jméno, které někteří z vás dost možná už znají. Sběratelka sirotků je totiž již třetí knihou, která autorce v Česku vyšla a i předchozí knihy se, podobně jako Sběratelka sirotků, těší v našich luzích a hájích poměrně solidní oblibě. Na rok 2023 se chystá vydání v pořadí čtvrté knihy s názvem Ztracené dívky z Willowbrooku.
Teď něco málo k samotné autorce. Ellen M. Wiseman je americká spisovatelka, jejíž doménou jsou především historické romány pro ženy. Hlavními hrdiny těchto románů pak bývají většinou právě sirotci, imigranti nebo cirkusáci.
O knize
Děj knihy se odehrává na začátku 20. století, v období končící první světové války a počínající španělské chřipky. Jeho hlavní hrdinkou je dospívající dívka jménem Pia pocházející z původem německé rodiny, ale žijící ve Filadelfii. Její otec narukoval do americké armády, aby dokázal nevraživému okolí, že stojí na správné straně, a Pia s matkou a dvěma malými bratry se zatím musí uchýlit do karantény před počínající zákeřnou nemocí. Aby toho nebylo málo, žena žijící v protějším domě přichází o malého syna, který podlehne chřipce. A rozhodne se, že obzvláště dětem přistěhovalců život neusnadní, ba naopak…
Můj názor
Knihu jsem si vybrala na základě dobrého hodnocení na Databázi, ale také kvůli tématu, které se v ní objevuje – španělské chřipce. Jednak je to téma, se kterým se v knihách moc často nesetkávám a jednak je to téma, která úzce koresponduje s naší nedávnou zkušeností z doby koronavirové. Logicky mě tedy trochu mrzelo, že v příběhu není trochu více rozvíjeno a využito. Člověk se pár zajímavých informací dozví, to ano, ale čekala jsem prostě víc. Nicméně autorce to za zlé nemám.
Příběh samotný je za mě dobře zpracovaný. Odvíjí se v podstatě ve dvou liniích. První z nich jsou kapitoly z pohledu Pii, druhá linie je pak představována osudem “ženy od naproti”. Obě linie se nakonec vzájemně prolínají. Tedy nic zbytečně komplikovaného, ale zároveň je čtenáři poskytnuta možnost vnímat příběh z obou stran.
Závěrem
Za mě dobrý. Na pět hvězdiček to sice není, ale oceňuji zajímavý výběr témat ke zpracování. V brzké době se rozhodně chystám i na další autorčiny knihy a doufám, že budou alespoň z půlky dobré tak jako Sběratelka sirotků.
Za mě 4 z 5!
