Dítě z trosek
Posted On
Na tuhle knížku jsem narazila mezi novinkami a překvapilo mě, jak pozitivní hodnocení a kladné komentáře měla. Ačkoliv se nerada pouštím do knih s tematikou druhé světové války, dala jsem si tentokrát říct a podívala se téhle novince na zub. No a co jsem zjistila? Dozvíte se v dnešní recenzi.
O autorce
Mechtild Borrmann je německá spisovatelka narozená roku 1960, která se povětšinou věnuje psaní detektivek. Její detektivní román Kdo prolomí ticho se stal dokonce bestsellerem. V češtině bohužel nevyšel. Před slibnou dráhou spisovatelky působila také nějaký čas jako učitelka tance a dramatické výchovy či jako barmanka.
O knize
Dítě z trosek nás zavádí do zimního Hamburku na přelomu let 1946 a 1947. Čtrnáctiletý Hanno s matkou a mladší sestrou si přivydělávají sběrem kovového šrotu v rozvalinách města. Když v jednom rozbořeném domě narazí na mrtvou ženu a venku objeví zamlklého zbloudilého chlapce, jejich život se obrátí vzhůru nohama. Celá záhada prorůstá až do 90. let, kdy se Anna Meerbaumová rozhodně rozřešit tajemnou minulost své rodiny – a přitom narazí na dosud nevyřešený zločin.
Můj názor
Příběh má v podstatě tři linie. První linie je příběh Hanna a jeho rodiny, odehrává se v roce 1947 v Hamburku. Čtrnáctiletý chlapec žije jen se svou matkou a mladší sestrou, bojí se doufat v to, že se jeho otec vrátí. Jakožto jediný muž v domě se snaží o matku i sestru postarat, a tak sbírá kovový šrot a snaží se obchodovat na černém trhu. Během svých pochůzek narazí na onu mrtvou ženu a na chlapce, kterého nakonec vezme s sebou domů.
Druhá linie příběhu nás zavádí do poměrně zámožné rodiny Anquistů a také do okresu Uckermark na jaře v roce 1945. Hlavu rodiny zatýkají Rusové a zbylé ženy se snaží přimět k odchodu z rodové usedlosti. Clara a Isabella se sice snaží usedlost udržet za každou cenu, tedy i za cenu toho, že opustí své pokoje a ubytují v nich uprchlíky, nicméně nakonec pod vlivem událostí stejně odchází pryč z města v doprovodu rodiny Brandnerových.
Poslední linie příběhu nás pak zavádí do roku 1992 a seznamuje s Annou, která tak nějak tuší, že její matka skrývá nějaké to nepěkné tajemství.
Musím přiznat, že právě s tímhle rozdělením na tři linie vyprávění jsem měla většinu čtení docela problém. Nebylo mi totiž vůbec jasné, jak spolu jednotlivé části souvisí a zda vůbec nějak souvisí. Snad kdyby mi autorka jakožto čtenáři poskytla o něco více vodítek, měla bych z četby maličko lepší zážitek. Takhle to jen snižovalo mou motivaci číst dál a vlastně i dočíst.
Nicméně, prozradím vám, že jednotlivé příběhy spolu skutečně souvisí. A to takovým způsobem, který vás v záběru mile překvapí a dost možná i lehce šokuje. Škoda jen, že o těchto souvislostech nemáte od začátku četby tušení.
Závěrem
Závěrem hodnotím knížku velmi kladně. Líbí se mi, že se příběh odehrává na území Německa po skončení druhé světové války a že nás zavádí do sovětské, ale i britské okupační zóny. Oceňuji i rozdělení příběhu do tří linií a jejich vzájemné propletení na samém konci. I když jsem trochu prskala, nakonec jsem si knížku užila a ráda ji doporučuji dál.
Za mě 4 z 5!
