Moszna: Výlet do Bradavic, nebo nafouknutá bublina?
Posted On
Polsko máme doslova za barákem, takže si často zpestříme výlety nějakou tou “zahraniční exotikou”, což vlastně tak úplně nadsázka není, protože v Polsku je spousta míst, která vypadají jako z jiného světa. Mezi taková místa by se dal asi zařadit i zámek Moszna v Horním Slezsku. Svým vzhledem mezi ostatními památkami podobného typu totiž docela vybočuje, a vlastně nejen tím vzhledem.
Polské Bradavice lákají turisty
Zámek Moszna se nachází v Horním Slezsku, v Opolském vojvodství, což je zhruba 100 km a hodinu a půl cesty od Ostravy. Cesta úplně příjemná není, je poměrně zdlouhavá, aspoň nás tedy potkaly nějaké ty práce na silnici a podobné libůstky, ale dalo se.
Zámek jsem chtěla navštívit už dlouho, přiznávám, že moje motivace byla čistě povrchní – líbil se mi na fotkách a chtěla jsem ho vidět naživo. Zaujalo mě, že ho někteří nazývají polskými Bradavicemi – kdo by neměl rád filmy o Harrym Potterovi? Taky jsem v souvislosti se zámkem četla cosi o tom, že se jedná o jednu z nejkrásnějších polských staveb, těší se velmi dobrým recenzím a údajně se jedná o oblíbené místo rodin s dětmi. V souvislosti s tímhle místem jsem zkrátka narážela na samé superlativy!
Nevítaný host
Začátek naší návštěvy byl fajn, parkoviště se nachází kousek od zámku, je dostatečně velké a zdarma, takže dobrý. Přímo u něj se nachází na pohled dost zajímavý kostel, interiérem nás ale příliš nezaujal (taková strohá moderna) a překvapilo nás, že vstup do něj není bezbariérový.
Po příchodu k samotnému areálu zámku nás napoprvé překvapily asi dvě věci, a to, že se za vstup do parku platí vstupné a všechno je tu jen polsky. Polské sousedy totiž navštěvujeme dost často a bývá zvykem, že i ta nejmenší města kousek od hranic běžně překládají do češtiny. Tady ale jela jen polština, nesetkali jsme se ani s angličtinou, což je vzhledem k věhlasu místa poměrně zvláštní. Automaty na nákup vstupenek byly pouze v polštině, to samé cedule s informacemi. Lístek bylo možné zakoupit buď v automatu, nebo u paní za přepážkou. Za dva dospělé jsme za lístek do parku zaplatili 32 zlotých, což je asi 180 Kč. Dovnitř jsme nechtěli,v recenzích na internetu jsme četli, že moc není o co stát, tak jsme si to odpustili.
Zaplať a vypadni
A zklamání vlastně pokračovalo dál. Zámek jsme navštívili na konci října, tedy po turistické sezóně. Všechny stánky byly zavřené, takže jsem si svou milovanou kávu musela odpustit. Jako, kvůli stánkům jsme tam nejeli, ale kafe by v chladném počasí celkem bodlo. Pro rodiny s většími dětmi je to ale asi výhoda, rodiče nemusí zbytečně rozhazovat. V recenzích na internetu jsem mimochodem četla, že se vstupné platí i když jdete jen do vnitřní restaurace. Za mě teda trochu zlodějina.
Park jako takový docela bída. Na atraktivitě mu rozhodně přidal podzim, nebýt barevného listí, zážitek z něj by asi byl mnohem menší. Nechci, aby to vyznělo tak, že nerada platím vstupné. Mám ale ráda, když je vidět, že částka ze vstupného je nějak smysluplně využita. Tady jsem ale měla pocit, že se vstup do parku platí jen proto, aby se eliminoval počet návštěvníků, kteří se ochomítají kolem zámku a hotelových hostů, a aby ti, kteří si ho chtějí vyfotit, museli zaplatit. Takový jako “chceš to vidět, zaplať”. Jenže ty peníze v tom parku za mě moc vidět nebyly (údržbu nepočítám). Za mě chyběla volně dostupná toaleta, dětské hřiště nebo aspoň pár prolézaček (vždyť psali, že je to oblíbené místo rodin s dětmi!), lavičky byly jen na hlavní trase, cedule s informacemi chyběly, plánek parku nebyl, směrovky nikde…
Mnoho povyku pro nic
Zámek samotný mě taky příliš nenadchnul. Skládá se totiž ze tří částí a každá část je postavená v jiném stylu, což ve výsledku působí dost zvláštně a na mě tedy až kýčovitě, ale proti gustu… Jako chápu, že za to stavba nemůže, že byla jen obětí svých majitelů a dobových trendů, ale když už se něco propaguje na základě vzhledu, člověk čeká trochu jiný pokoukáníčko. Korunu nevkusu za mě nasazuje prosklená oranžerie v popředí.
Kdybych to měla shrnout, tak za mě asi ne. V Polsku je celá řada krásných míst, které můžete navštívit a kde budete mít pocit, že vás tam vidí rádi. Možná by stálo za to, vyzkoušet Mosznu v roli hotelového hosta, třeba by byl dojem lepší, takhle zůstává jen hořká pachuť z nenaplněného očekávání a něčeho, co působí jako past na turisty.
Docela mě mrzí, že jsme zavítali právě tam. V okolí jsem totiž narazila ještě třeba na Kujawy, tam je opuštěná a velmi zachovalá ruina paláce, volně přístupná včetně interiéru. Bobeš ale tolik trpělivosti neměl, takže jsem se musela smířit s ne příliš povedenou návštěvou Moszny. Příště se ale už nachytat nenechám a s davem nepůjdu.
Jo a pokud vás stejně jako mě návštěva tělech Bradavic z čínského Wishe naštve, spravte si chuť v restauraci Starówka (Rynek 17, 48-250 Głogówek, Polsko).
