Emilka
Posted On
Nejspíš jste si všimli, že Emilka je hit tohohle podzimu. Je všude. Je jí plný Instagram, Facebook, internet obecně… Kam se vrtnete, tam na vás Emilka vyběhne. Zkrátka se před ní neschováte a nakonec vám nezbyde nic jiného, než si ji přečíst. Asi takhle nějak jsem se ke knížce dostala já. Prostě a jednoduše jsem se nechala namasírovat sociálními sítěmi a internetem a přesvědčit, že Emilka za to bude stát.
O autorce
Ivana Fajnorová je Brňačka, která odmala miluje literaturu, knížky a všechno s tím spojené, což je mi sympatické. Nadšence do politiky možná zaujme fakt, že je od roku 2006 členkou strany Zelených a působí také jako starostka Městské části Brno-Jundrov. Takže vlastně taková „píšící politička“, zajímavá kombinace. Velmi sympatické bylo, že se autorka na konci knihy snažila seznámit čtenáře se svou motivací k napsání knihy, doporučuji k přečtení. S něčím podobným jsem se, mimochodem, v knize setkala úplně poprvé. A když jsme u toho „poprvé“, malém bych zapomněla zmínit, že Emilka je autorčinou prvotinou, jen aby bylo jasno.
O knize
Asi nikoho nepřekvapí, že v centru veškerého dění stojí Emilka. Příběh ale zdaleka není jen o ní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Čtenář knihy se seznámí s příběhem Emilčiných rodičů, sourozenců a také dětí a vnoučat. Jejich životy bude sledovat na pozadí dějinných událostí a obsáhne tak prakticky celé dlouhé 20. století. Nechybí první světová válka, druhá světová válka, měnová reforma a další významné milníky především českých dějin. Kromě velkých dějin kniha čtenáře seznamuje i s každodenností, která provázela člověka žijícího ve 20. století, s tím, jak slavil církevní svátky, jak se rodil a jak umíral.
Můj názor
Kdybych měla jmenovat jednu jedinou věc, která mě na knížce bavila, byly by to právě ony zmiňované dějiny každodennosti, snaha popsat a zachytit každodenní realitu 20. století, to jsem si fakt užívala. Bohužel jsem ale měla pocit, že tahle příjemná část byla obsažená jen v první části příběhu, druhá tímhle pro mě tolik cenným detailem příliš neoplývala. Škoda.
Naopak mě trochu nudily pasáže, které se za mě až přespříliš věnovaly velkým světovým událostem, ale to asi jen proto, že jsem „od fochu“. Některé části pak působily až encyklopedicky, což bylo někdy fajn, jindy trochu nuda, každopádně zvláštní prvek.
Sympatický mi byl i autorčin styl. Psát tedy umí, o tom žádná. Struktura příběhu byla fajn, logicky uspořádaná, člověk se v ní hezky vyznal. Počet postav byl někde na hranici únosnosti, jako čtenář jsem se v nich orientovala poměrně dobře, ale už to bylo místy maličko na hraně. Jazykově byla knížka za mě trochu nad průměrem, líbilo se mi zapojení brněnského nářečí.
Co mi na autorčině stylu ale vadilo, byly erotické pasáže. V první půlce knihy jich bylo na mě fakt mrak, byla jsem jejich líčením upřímně znechucená a knížku jsem neodložila jen díky zmiňovaným „dějinám každodennosti“ a taky kvůli „dětské Emilce“. Z jinak sympatické prvotiny to prostě dělalo béčkovou záležitost a do příběhu se mi to prostě nehodilo.
Celkově mám dojem, že první část příběhu byla mnohem lepší a propracovanější než část druhá. Umocňuje to asi i fakt, že v první části je Emilka malá holka a její vnímání světa příběh příjemně ozvláštňuje. Navíc jsem měla pocit, že autorka docela zvládá „vidět svět dětskýma očima“ a vykreslení malé Emilky se jí fakt dařilo. Kouzlo ale pominulo jakmile Emilka vyrostla. Pak se z příběhu stala docela tuctová záležitost.
Poslední věc, kterou bych ráda zmínila, je počet úmrtí v knize. Čtenáři si na to v komentářích dost často stěžují a já jsem pro ně zpočátku neměla moc pochopení. Říkala jsem si, že se autorka přeci jen ještě pohybuje v rámci jakési únosnosti, přeci jen v tom 20. století se žilo maličko jinak. Ke konci knihy jsem se ale přidala na stranu „reptalů“ a nabývala jsem dojmu, že knížka skončí totální světovou apokalypsou, kterou nepřežije ani sama autorka.
Závěrem
Celkově z toho Emilka vychází jako poměrně zdařilá prvotina, která klidně poslouží jako oddechová četba (když pominu teda ta četná úmrtí) či jako vhodný nejen vánoční dárek pro babičku, tetu atd. Prostě příjemné čtení, který není tak docela blbý, ale ještě má co dohánět. Jsem upřímně zvědavá na to, co dalšího si pro nás autorka přichystá. Za mě by totiž v psaní měla rozhodně pokračovat, nebylo to vůbec marný.
Za mě 4 z 5!
