Erínye

Posted On 4. 12. 2019

Tuhle letošní novinku jsem si zkrátka nemohla nechat ujít. Její děj se totiž odehrává ve Lvově, ve městě, kde právě teď sídlím. Navíc, na svém seznamu stále nemám žádného polského autora. Tak se to tak nějak sešlo a lvovské Erínye nakonec zamířily na místo děje. A jak se mi četly? Dozvíte se v dnešní recenzi! Třeba si odnesete i nějaký ten tip na vánoční dárek 🙂

O autorovi

Marek Krajewski je asi všechno, jenom ne začínající autor. Tenhle polský klasický filolog, sociolog a překladatel odborné literatury má na svém kontě šest vlastních a do češtiny přeložených knih, z nichž právě Erínye jsou nejnovější. Již v úvodu mohu naznačit, že právě klasické filologii dává Krajewski ve své knize neuvěřitelné množství prostoru, což mi přišlo celkem cool.

O knize

Na začátku knihy s tak trochu netypickým a současnému čtenáři nic neříkajícím názvem se dostáváme do současnosti a stáváme se svědky lehce dramatického setkání dvou bývalých manželů. Nesetkávají se ale kvůli rozvodovému řízení či kvůli tahanicím o majetek. Muž nabízí své bývalé ženě námět na film. Podařilo se mu totiž rozlousknout dávný případ ztraceného dítěte.

A tady už jistě tušíte, že nás příběh zavede do hluboké minulosti, konkrétně do Lvova (tou dobou ještě polského města) před vypuknutím druhé světové války. Trochu zvláštní komisař Popielski by rád do penze, ale okolnosti mu to stále nechtějí dovolit. Ono se do penze odchází špatně, když ve městě dojde k brutální vraždě malého dítěte.

Popielski je odhodlaný ve městě znovu nastolit pořádek, sám má malého vnuka a rozhodně nechce, aby se jeho milovanému Jerzykovi něco stalo. Vrah mu ale úspěšně uniká a celý příběh nakonec spěje k poměrně nečekanému vyvrcholení. Nakonec se vracíme zpátky do současnosti, abychom se mohli dozvědět celou pravdu. Ta nás, upřímně řečeno, už tolik nešokuje, ale šokuje nás tolik jiných věcí, že to autorovi s radostí odpustíme.

Můj názor

Popravdě, severských detektivek mám už plné zuby. Bylo fajn, přečíst si tak trochu jiný mord. A tím Erínye skutečně jsou. Jednak do nich autor vnáší spoustu svých znalostí z oblasti klasické filologie (příkladem mohou být třeba časté latinské citáty nebo zmínky z antické mytologie) a jednak se děj odehrává v netradičním prostředí, tedy v (ještě polském) Lvově.

Prostředí děje je velmi specifické, což se snažil překladatel zachytit v překladu dialogů, které „hodil“ do ostravštiny. No, co si budem, trochu mi to chvílemi dělalo problém. Na začátku jsem to nebohému překladateli měla dokonce za zlé. Ale co jiného s tou prapodivnou hantýrkou místních? Jo a přiznávám, že jsem měla opravdu problém se všemi těmi polskými jmény. Zkrátka mi nějak nešla do hlavy.

Palec hore dávám rozhodně za postavu komisaře Popielského. Tak trochu podivín, o kterém nevíte, jestli ho máte rádi nebo se Vám spíš protiví. A detektiv epileptik? Bomba nápad! Rovněž se mi líbilo decentní orámování děje přítomností, které je zároveň i jakýmsi doslovem celého děje.

Závěrem

Když o knize přemýšlím takhle s odstupem, přijde mi vlastně docela dobrá. Chvílemi je možná ale trochu nešťastně napsaná, děj se vleče, jazyk je příliš těžký a čtenář to trochu nedává. Stojí za to ale vytrvat a dát příběhu několik druhých šancí. Rozhodně má, co nabídnout a není to jen tuctová kombinace slov, kde krev stříká do všech stran. Možná jsem čekala, že autor zabrousí maličko víc do historie města, ale to bych od detektivky chtěla opravdu moc.

Za místy těžkopádný styl dávám nakonec 4 z 5!