Fantom z Blackwoodu
Posted On
Knížky Darcy Coates už mám v merku pěkně dlouho, ale v knihovně na ně byla vždycky hrozná fronta, takže jsem se k nim dostala až teď. Na úvod je ještě důležitý zmínit fakt, že se na horory nedívám, nejsem jejich fanoušek. Zajímalo mě tedy, jestli mě v knižní podobě nadchnou víc. A jestli jsou v té textové formě stejně strašidelný jako na obrazovce.
O autorce
Darcy Coates je australská autorka hororových a napínavých příběhů, významnou část z nich se nebojím nazvat bestsellery. Údajně má ráda strašidelná místa, ráda se prochází po hřbitovech, má ráda tajemství a napětí. A přesně tohle všechno najdete v jejích knížkách. Na stránkách se toho o ní teda moc nedočtete. Asi je sama ráda záhadou.
O knize
Hlavní hrdinkou knihy je Mara, dcera spiritistů. Svou rodinu opouští, protože nesouhlasí s jejich zájmem o svět mrtvých a vlastně v něj vůbec nevěří. Své rodiče i předky považuje za podvodníky a snaží se od nich distancovat a začít žít znovu a po svém. V tom se jí snaží pomoct její přítel Neil, chce jí usnadnit život, má pro ni pochopení a společně pátrají po novém bydlení, po místě, kde by mohla začít žít nový život. Mara ale nemá moc peněz, výběr taky není příliš lákavý, takže nakonec nezbývá nic jiného, než koupit dům v Blackwoodu. Co na tom, že se v domě odehrálo několik vražd a předchozí majitelé ho ve spěchu opustili. Duchové přeci podle Mary neexistují a není tedy třeba, dělat si s nimi vrásky… Ale co když přeci jen Mara nemá tak docela pravdu?…
Můj názor
Podobné příběhy nečtu, tohle byla moje premiéra. No a nezbývá než přiznat, že jsem byla strachy celá poprděná. Takže jo, pokud se normálně nedíváte na horory a nečtete knížky podobnýho ražení, dost možná by na vás atmosféra příběhu mohla zapůsobit.
Trochu mi vadily jisté „nelogičnosti“ v příběhu. Třeba jsem moc nepochopila, proč měla Mara potřebu stěhovat se na totální samotu a k tomu do místa, kde není signál. Též mi nebylo moc jasné, proč se nesnažila nabít si telefon hned při první příležitosti, já bych na to teda myslela hned a bez nabitého telefonu bych nedala ani ránu. A moc mi nevoněla ani její na nervy lezoucí potřeba být samostatná. K čemu to bylo, když s ní nakonec všechno dělal ten její kluk?
A to ještě pomíjím fakt, že žádný normální člověk s pudem sebezáchovy by se do takového domu nenastěhoval. Ještě bych věřila tomu, že někdo bude bydlet v domě, kde se stala jedna vražda, ale v domě, kde byla doslova jatka? To mi přijde taky trochu moc. Ale proti gustu…
Závěrem
Až na jisté nelogičnosti a fakt, že se nejedná o žádný sofistikovaný příběh, jsem byla docela nadšená. Příběh v podstatě splnil očekávání, bála jsem se, atmosféra byla strašidelná, potěšilo mě téma spiritualismu, ačkoliv v příběhu moc do hloubky nešlo. Trochu mě pálily nelogičnosti, ale předpokládám, že to byl jen můj problém a cílové skupině knížky asi nijak zvlášť nevadí. A teď už na mých 5 bodů hodnocení:
- Příběh si určitě budu pamatovat, ale jen díky tomu, že to byl můj první horor.
- Text mě nevedl k tomu, abych se zamyslela (snad jen nad těmi nelogičnostmi).
- Snad mám trochu potřebu ony nelogičnosti diskutovat s dalšími čtenáři, ale dost možná bych se obešla i bez toho.
- Do další autorčiny knížky bych se klidně pustila, bylo to čtivý, mělo to docela spád a jako oddychovka dobrý.
- Ke knížce bych se ale určitě nevrátila. Není důvod. Byla to spíš taková konzumní literatura, pochutnala jsem si, ale znovu bych si neobjednala.
Takže pokud dobře počítám a jsem dostatečně shovívavá, můžu udělit 3 body z 5.
