Knihomolův koutek

Katerina

Posted On
Publikovala Zrzi

Jamese Freye už z mého blogu nejspíš znáte. Pokud si nejste jistí, dovolte mi připomenout vám, že jste se s ním setkali v recenzi na jeho předchozí knihu Milion malých střípků. Protože se mi zmíněná kniha líbila, rozhodla jsem se vyzkoušet i tuhle novinku. A jak se četla? To se dozvíte v dnešní recenzi!

O autorovi

Tenhle americký spisovatel ve čtenářích vyvolává řadu smíšených pocitů. V předchozí recenzi jsem zmiňovala diskuzi, kterou spustilo vydání jeho přechozí knihy Milion malých střípků. Katerinu pravděpodobně nic takového neprovázelo, to ji ale nečiní o nic míň zajímavou. James Frey za svůj život žil v deseti státech a mám takový pocit, že právě v Katerině nám to dává najevo. Vsadila bych boty na to, že jednou z uvedených zemí byl Francie!

O knize

Celou knihu bychom mohli rozdělit na dvě části. První část nás zavádí do roku 1992, tehdy mladý Američan opouští svou rodnou zemi i dívku, která by dost dobře mohla být jeho životní láskou a hluboce zasažen knihou Obratník raka odjíždí dobývat Paříž s vidinou dráhy spisovatele. Místo psaní a budování kariéry se ale náš hrdina dává trochu na scestí a jeho životní styl zahrnuje hlavně sex, OK, spoustu sexu, ještě větší množství drog a alkoholu. Aby toho nebylo málo, setkává se s Katerinou. A tady už jistě tušíte, že tahle žena bude v určitém slova smyslu tou “osudovou”, máme ji přeci v názvu knihy.

Druhá část knihy nás zavádí do přítomnosti, tedy do roku 2017. Hlavní hrdina se vrátil domů, založil rodinu a stal se relativně slavným autorem knih. Z jeho slov a gest ale cítíte, že není spokojený a dá se tušit, že mu jeho předchozí bujarý život celkem chybí. Jakési “poslední vzrůšo” mu do života přináší neznámá a tajemná žena, která ho osloví na internetu a tvrdí mu, že se dobře znají. Myslím, že moudré hlavy už tuší, co bude následovat. Ale nebojte, je tam i prostor pro nějaký ten překvapivý okamžik.

Můj názor

První Frey byl fakt fajn. Druhý Frey mě nezklamal, to fakt ne, ale nebyla to žádná sláva. Jazykově je mi tenhle autor neskutečně sympatický. Fandím všem výrazovým prostředkům, které ve svých knihách používá, jeho jazyk i styl jsou originální a na první pohled dokonale rozpoznatelné. Dokonce i popis erotických scén, a že jich v Katerině není málo, ve mně nevyvolával žádnej hnus ani pohoršení, všechno bylo popsáno jeho nezaměnitelným stylem, přímo, bez příkras a bez zbytečného studu. Pokud jste tedy sám autor a perete se ve svých knihách s tímto tématem, sáhněte po něm a učte se, fakt se mu to povedlo.

Co mě ale štvalo byly neskutečně dlouhý popisný pasáže! Ty totálně zabily jak jazykovou originalitu tak v podstatě plynulý tok celého děje. Zahanbeně přiznávám, že jsem je prostě přeskakovala. Nejvíc mě asi odrovnal popis míst, kam v Paříži zajít. OK, Jamesi, vím, že jsi žil v XY zemích, ale fakt je nutný vnucovat svoje poznatky čtenářům, kteří Paříž v podstatě vůbec neznají? Kdybych ji znala, možná… Ne. Byl to fakt absolutní zabiják.

Situaci zachraňovala grafická podoba dialogů, která jinak dost hutný text příjemně odlehčovala a provzdušňovala. Na dialogy jsem se vždycky hrozně těšila a myslím si, že právě v nich je Frey nejsilnější. Samotný děj byl docela fajn, postava Kateriny mě dost bavila, nicméně určitá část příběhu byla docela předvídatelná a konec, konec mi k tomu celku vlastně moc neseděl.

Závěrem

Nakonec ve mně po dočtení zůstává pocit něčeho, co prostě zůstalo nevyřčeno. Příběh za mě zůstal jaksi nedotažený do konce, jeho neskutečný potenciál nebyl plně využit a vcelku slibný materiál byl prostě vyčerpán jen tak nějak polovičatě. Škoda. Nebéčkový autor šlápl vedle a napsal v podstatě béčkovou knížku. Zamrzelo to, ne že ne. Ale pořád ve Freye věřím.

Dneska je to ale jen za 3 z 5. Pardon.

Související články

Komentáře