Po stopách Toufara: První dovolená ve čtyřech

Posted On 13. 5. 202513. 5. 2025

Svátek kořeněný příjemným teplým počasím zafungoval jako skvělé lákadlo pro první letošní dovolenou. A byla to fakt výzva, poprvé jsme se totiž vypravili ve čtyřech, konkrétně ve složení dva dospěláci, téměř tříletý Bobeš a půlroční Indiánka.

Osud tomu chtěl, že jsme se zcela neúmyslně vydali po stopách Josefa Toufara, jehož jméno jste nepochybně pochytili ve školní lavici. Většina námi navštívených míst je totiž spojena s jeho jménem.

Že ještě nemáte plány na léto? Nechte se volně inspirovat naší malou výpravou. Vyrážíme!

Ubytování: Konferenční hotel Luna

Ubytování jsme již klasicky sháněli na poslední chvíli, co kdyby dorazila nějaká ta sto padesátá dětská nemoc, že jo. Výběr byl tím pádem dost omezený, protože svátek a prodloužený víkend, ale nebyl úplně beznadějný. Vzhledem k tomu, že jsme čekali trochu chladnější počasí a cestovaly s námi dvě děti, hledali jsme hotel se zázemím pro nejmenší a nějakým „plánem B“ v případě uplakaného počasí.

Hotel Luna působil jako ideální místo. Nachází se uprostřed přírody, takže člověk nemusí sedat do auta a klidně se může jen procházet kolem areálu. Webové stránky i Booking slibovaly herničku pro děti, takže jsme jásali. Budova je navíc vybavena vnitřním bazénem, takže „plán B“ byl rázem na světě.

A jo, hotel v podstatě splnil naše očekávání. Za relativně málo peněz jsme dostali odpovídající množství muziky. Rozhodne musím vyzdvihnout výborné snídaně, docela pěkné pokoje a bezpečný balkón. Ale. Hernička pro děti byla zavřená a v rekonstrukci, hotel o tom nikde neinformoval, což trávím ještě doteď. Fakt chcete slibovat dítěti, že bude nějaký ten mini koutek a pak mu dobu vysvětlovat, že nic nebude, protože proto. Skvělý začátek dovolené pro rodiče i dítě.

Pravda, i venkovní areál kolem hotelu by zasloužil nějakou tu úpravu, viz třeba shnilá či chybějící prkna na jedné z fotografií. Když ale pominu drobné nedostatky a obrovské zklamání spojené s herničkou, můžu hotel doporučit. Jen bacha na to, že na Bookingu stojí ubytování mnohem víc než přímo přes hotel. O dost.

Zaniklá obec Zahrádka

Už z dřívějška jsem měla na své Google mapě uloženou Zahrádku, obec, která musela ustoupit budování vodní nádrže. Když jsme se tedy ocitli jen kousek od špendlíku v mapě, nápad na první výlet byl na světě. A bylo to naprosto boží.

Nikde nebyla ani noha. Na parkovišti jsme stáli jediní, ke kostelu svatého Víta jsme šli sami a všechno kolem dokola jsme měli jen a jen pro sebe. Přiznávám, místy to bylo docela strašidelné. Tohle místo má takový zvláštní genius loci. Přidává tomu i osamocená socha Panny Marie nebo fakt, že v kostele působil Josef Toufar, jehož tragický konec jistě dobře znáte.

Došli jsme až na místní hřbitov, který je v podstatě sám o sobě mrtvý, protože se na něm kvůli blízkosti vodní nádrže už nesmí pohřbívat, čímž slouží jako taková pomyslná třešnička na dortu celé té prazvláštní atmosféry. Nicméně hřbitov je krásný, udržovaný a opečovávaný.

Chtěli jsme se vydat ještě k nedaleké Husitské studánce, ale rodiče míní a děti mění. Pokud budete mít víc času, užijte si tohle krásné místo i za nás.

Želiv

Další zastávkou byl Želivský klášter. Pokud jste srdcem dobrodruzi a cestujete bez dětí, můžete se ubytovat přímo v klášteře. My jsme tuhle variantu zvažovali, ale s dětmi pro nás nebyla úplně atraktivní.

Každopádně klášter jako takový je fajn místo, kromě prohlídek, které jsme bohužel nevyužily, nabízí taky restauraci nebo krásné dětské hřiště s pískovištěm. U pokladny si pak můžete koupit želivské oplatky nebo pivo z místního pivovaru.

Mrzí mě, že jsem nemohla dovnitř. Obzvlášť mě zaujala expozice přibližující návštěvníkům fungování ženské psychiatrie, která byla v klášteře tuším do roku 1991, před jejím zřízením budova sloužila k internaci duchovních z celé republiky v rámci komunistické Akce K. Tak snad někdy příště.

Pelhřimov: letem světem

Velké město jsme vybrali úmyslně, chtěli jsme se dobře najíst, stavit se do obchodu doplnit zásoby a nechat děti „vyblbnout“, hlavně teda Indiánku, protože bylo víc než jasný, že už naspala dost a kočárek nebo nosítko ji už moc neuspokojí. Venku bylo navíc poměrně chladno, takže se mi ji na deku do trávy nechtělo dávat.

Cílili jsme tedy úmyslně na restauraci s dětským koutkem. Neměla jsem čas studovat všechny podniky v Pelhřimově, a tak jsem poprosila o pomoc umělou inteligenci. Ta mi doporučila restauraci Hodovna Na Kolíbce. Bohužel, restaurace žádný dětský koutek nemá, takže jsme si oběd moc v klidu neužili a museli jsme znovu hledat místo, kde by se mohla Indiánka trochu poplácat na zemi. Nicméně vařili tam dobře, o tom žádná.

Naštěstí ve městě funguje kavárna s hernou Poletucha, takže jsme byli zachráněni. Nebyl to teda bůhví jaký skvost, pro větší děti ještě budiž, Bobeš byl v ráji, ale Indiánka se plácala na takovém pidi kousku vyhrazeném menším dětem a k dispozici měla jen hračky, které působily dojmem…no, moc jsem nebyla v pohodě s tím, aby je dávala do pusy, zjednodušeně řečeno. Ale dobrý. Byl tam přebalovací pult, nočník, celkově příjemný zázemí pro rodiče s dětmi, na cestách jako když najdeš.

Pak jsme si dopřáli aspoň rychlou procházku historickým centrem. Fakt rychlou. Ale lepší než nic, že jo. A pěkný to bylo, takový malebný.

Ledeč nad Sázavou

Druhý a zároveň poslední den naší dovolené jsme se vydali do Ledče nad Sázavou. Hlavním cílem naší procházky byl místní hrad, ale dostat se k němu s kočárkem, bylo málem nad naše síly. Fascinuje mě, že v Ledči dovedou postavit takovou cestu, která se do poloviny tváří jako bezbariérová a v půlce lup, objeví se schody nebo tak podobně, a člověk najednou nemůže dál. A je to škoda. Ledeč je totiž překrásné město jako stvořené pro procházky! Trochu mi připomnělo Lucemburk.

No nic. Parkovali jsme zdarma u místní jednoty. Vstup na hrad není zpoplatněný, na nádvoří se dostanete zdarma. Hrad nabízí i prohlídkový okruh určený dětem, což je super, ale vzhledem k nízkému věku našich potomků jsme tuhle možnost nevyužili.

Číhošť

Z Ledče je to asi jen deset minut jízdy autem do Číhoště, kterou proslavil Josef Toufar a zázrak, který se v místním kostele stal. Parkování je tu sice trochu nešťastný, ale místo je to nádherný. Neměli byste mít problém dostat se i dovnitř kostela. Po jeho prohlídce se můžete pěšky projít až ke geografickému středu České republiky, tam si můžete příjemně posedět a třeba sníst svačinu.

Kam na jídlo

A pokud budete mít velký hlad a pojedete dál směrem na Hlinsko, můžete se stavit třeba v Chotěboři v restauraci Hrom do Police, cenově je to sice lehoulince vyšší kategorie, vaří ale skvostně, obsluha je velmi vstřícná a zahrada disponuje dětským hřištěm. Nicméně přebalovací pult byste uvnitř hledali marně, škoda, jinak totiž místo působí docela takovým tím baby friendly dojmem.

Slovo na závěr

A tohle je za nás všechno. Snad se vám poměrně obsáhlý report z naší dovolené ve čtyřech líbil. Doufám, že vás inspiroval k naplánování vaší vlastní cesty, která se třeba s některým z mnou zmíněných bodů protne.

Vyletování a dovoleným zdar!