Pod zámkem
Posted On
Knížku jsem si objednala bez delšího vybírání během slev, které nakladatelství Jota v období „koronavirové krize“ mělo. Do čtení se mi ale moc nechtělo, na memoárovou literaturu jsem neměla moc náladu. Nakonec mi z „hromádky“ zbyla jako poslední a musela jsem se do ní pustit. A byla jsem příjemně překvapená!
O autorce
Pod zámkem je memoárovým „prvopočinem“ francouzské psycholožky Maude Julien. Celý příběh tedy vychází z jejích hrůzostrašných a tísnivých životních zkušeností. Sama autorka se, stejně jako hrdinka příběhu, stala vězeňkyní svého sektářského otce. Nakonec se jí ale podařilo uniknout, vystudovat psychologii a začít pomáhat lidem, kteří sdílejí podobný osud. Inspirativní žena, což?
O knize
Jak už to v memoárech bývá, autorka nás nechává nahlédnout do svého vlastního života. Celý příběh začíná ale ještě před jejím narozením. Tehdy si pan Didier, otec Maude, vybírá manželku, kterou posílá na univerzitu a následně s ní zakládá rodinu. Nejedná se ale o žádné klasické námluvy, záměrně si vybírá ženu z chudé rodiny, která mu bude vděčná a ve všem po vůli. Rád by s ní zplodil nadčlověka, ale dcera Maude, která se jim narodí, není zdaleka tak povolná jako její matka.
Zpočátku sice poslouchá svého otce a věří všem jeho lžím, postupem času ale začíná přicházet na kloub tomu, že venku za zahradou je jiný svět, než jaký jí pravidelně vykresluje otec, a dochází k závěru, že pan Didier je jen tak trochu „pošahaný lhář“. Jak se ale z jeho klece plné absurdních úkolů a příkazů dostat ven?
Můj názor
Upřímně, měla jsem trochu strach, že to budou jen takový „povrchní sentimentální žvásty“, ono totiž napsat slušné memoáry je docela kumšt. Maude Julien to ale zvládla vlastně mnohem líp, než jsem od ní čekala. Vyprávění bylo věcné, bez zbytečné sebelítosti a šťourání se v „bolístkách“. Bylo vidět, že se nad svou minulost snaží povznést a servírovat ji čtenářům s nadhledem. Nenechte se ale mýlit, emoce v knize ani tak nechyběly!
Pravda, trochu mi scházela přímá řeč, s tou text tak nějak lépe odsýpá, ale co už. Nakonec jsem byla ve všech ohledech příjemně překvapená. Trochu v depce z osudu nebohé Maude, ale příjemně překvapená.
Závěrem
Když ke knize nebudete přistupovat s velkým očekáváním, pravděpodobně budete mile překvapení, stejně jako já. Maude Julien totiž nepíše vůbec špatně, její vyprávění má strukturu, hlavu a patu. Trochu mě mrzí, že v knize nedostal trochu větší prostor závěrečný „rozbor“ osobnosti pana Didiera, chápala jsem, že byl „sektář„, ale pohledem odborníka se o podobné problematice mohla autorka přeci jen rozepsat trochu víc. Přece jen, každý den nepotkáte někoho, koho doma věznil pošahaný tatík.
Závěrem bych ráda Maude Julien popřála hodně štěstí v dalších životních etapách a obdarovala ji 3 body z 5. Knížka pro mě nebyla zklamáním, ale ani žádným totálním „WOW“. Rozhodně do ní ale nakoukněte.
