Až uvidíš moře
Posted On
Knížku jsem původně vybrala muži k narozeninám, ale protože mě svou anotací zaujala, řekla jsem si, že si ji taky přečtu. Nejvíc u mě asi bodovalo téma řecké emigrace v polovině 20. století. Něco málo jsem už o téhle epizodě dějin slyšela, tak schválně, jestli mi knížka poskytla víc informací a splnila veškerá má očekávání.
O autorce
Upřímně, jméno Scarlett Wilková jsem si dovedla představit asi všude, jenom ne na české literární scéně. A světe div se, autorka je z Ostravy. Zaujala mě především její spolupráce s Post Bellum, která provozuje databázi Paměť národa. Právě pro ně zaznamenala mnoho rozhovorů s řeckými uprchlíky, a tak vznikl geniální nápad napsat na tohle téma knihu.
O knize
Jedná se o autorčin románový debut. V roce 1948 přichází do Československa řada řeckých uprchlíků, kteří opustili svou vlast kvůli občanské válce. Mezi nimi je i řada dětí, třeba nejvýraznější postava celé knihy, desetiletá Sotiria. Neumí česky, netuší, kde jsou její rodiče a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Takhle to zní docela jako jednoduchý čtení o ničem, ale nenechte se zmást. Ve skutečnosti je děj mnohem spletitější, barvitější a zajímavější.
Můj názor
Vezměme to hezky popořadě. S jazykem jsem neměla sebemenší problém, všeho bylo tak akorát, styl autorky nebyl asi ničím zvlášť specifický, ale nebolel. Způsob vyprávění nebyl příliš překvapující, podobné „ságy“ mívají více vypravěčů a na děj je tedy často nahlíženo z více perspektiv, tady tomu nebylo jinak. Nejsilnější hlas v celé knize měla právě Sotiria. Síla hlasu jednotlivých postav se totiž různila. Některé dostávají slovo často, jiné třeba jen jednou.
Když jsem se snažila nad příběhem přemýšlet komplexně, došla jsem k závěru, že pro mě osobně byl především oslavou individuality, toho, že by člověk měl být především sám sebou a příliš se neohlížet na ostatní. Pak bude doma všude tam, kde se ocitne. Taková je za mě nejvýraznější postava knihy Sotiria. Už od dětství je zkrátka jiná. Je jiná než ostatní řecké ženy, nezapadá do řecké komunity a vyčnívá i mezi československými ženami. Neví, kam patří a nepřijde mi, že by si z toho nějak zvlášť dělala hlavu. Prostě žije a patří především sama sobě. Dělá to, co jí baví a žije tím, co se jí líbí. A kupodivu ji vlastně čeká happyend.
Jejím protikladem se zdá být Koula, dívka s dost podobnou startovací pozicí (malé děvče, uteklo do Československa, je bez rodičů…), nicméně není zvyklá být sama sebou, má potřebu neustále na někom lpět, neustále se touží někomu zalíbit, někam patřit… a její život tím pádem za moc nestojí.
Příběh toho ale otevírá mnohem víc. Zajímavý mi přišel pohled do řecké domácnosti, kde ve druhé polovině 20. století výrazně dominoval muž a od své manželky očekával především poslušnost. Ocenila jsem i zajímavé zmínky o Ostravě té doby, super byla ta část, kde se řešila výstavba Poruby. Plusové body má příběh určitě i za téma komunismu a jeho vnímání s postupem času.
A samozřejmě samotná emigrace Řeků. O důvodech, které k ní měli, jsem se dozvěděla tak akorát, dost na to, abych je v základu pochopila a zároveň se necítila zmatená a přesycená historickými fakty. Líbilo se mi, že se autorka snažila do příběh zapojit i nálady, které ve společnosti Čechoslováků i Řeků tito migranti vyvolávali. Ze strany jedné mi to v něčem připomínalo odsun Němců a osídlování pohraničí a ze strany druhé dnešní situaci na Ukrajině. Takže rozhodně nadčasové téma, které bezpochyby najde místo v každé generaci.
Závěrem
Na jednu stranu mi příběh připomínal rodinné ságy, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, na stranu druhou autorka zvolila „atraktivnější historický materiál“ a dovedla čtenáři předložit skutečně zajímavou ženskou hrdinku, čímž si mě teda získala. Sotiria byla skvěle vykreslená, dovedla jsem si ji představit, vyvolávala ve mně emoce, jak kladné, tak i negativní. Taková pěkná postava, co prostě není černobílá, stejně jako my smrtelníci, a v příběhu se zajímavě vyvíjí. Koneckonců, ostatní postavy byly za mě taky super. Třeba taková Koula, z tý jsem doslova rostla. Takže jo, za mě rozhodně dobrý a doporučuji dál. Díky za přiblížení zajímavého tématu, o kterém se moc nemluví.
5 z 5
